Mac&Tinus

7.

Druhý den ráno
Já vím, že by bylo asi lepší to všechno hodit za hlavu a už to prostě neřešit, ale nemohla jsem to tak nechat. Musela jsem něco udělat. Musela jsem mu napsat.

Já: Pevně doufám, že včera to nebylo tvý nejhorší rande. Předem se omlouvám.

Marcus: Náhodou to bylo moje nejlepší rande ze všech. Neměli jsme ani chvíli soukromí. Martinus tam pořád mlel nějaký blbosti a když konečně odešli, tak se to celý nějak zvrhlo. Nejdřív si mě odmítla nemilím způsobem a aby toho nebylo málo, tak si hodila na mě dort. A nebudu mluvit o tom, že když jsem šel domů, tak na mě lidi divně čuměli. A ptali se proč mám tu divnou hnědou skvrnu mezi nohama. Ale to by nebylo tak hrozný, kdyby mě celou cestu domů nepronásledovali psy. Nevím od kdy psům chutnají dorty. Takže jsem si to včeram moc užil.

Páni. Vůbec jsem netušila,že to pro něj bylo tak hrozné.

Já: Ale aby s námi šel Martinus to byl tvůj nápad. A to s tím dortem to byla nehoda. A za zbytek se Ti omlouvám.

Marcus: Fajn. Jak myslíš.

Já: Třeba se tomu jednou zasměješ.

Marcus: O tom nepochybuj.