Málo prostoru pro život

1. Kapitola

Scházela jsem schody a doufala, že mě nikdo neuslyší. No přeci kdo by byl ve 2 hodiny ráno vzhůru. Moji rodiče ano. Oba mají lehčí spaní. Občas si myslím, že jsou tu někde detektory pohybu. Protože vždy když jsem v noci sama v kuchyni, matka nebo otec za mnou vždy přijdou a vyslýchají mě proč nespím. Mám prostě hrozný život. jestli si myslíte že když vás rodiče jednou nepustí do kina, tak jsou to nejhorší rodiče na světě, mýlíte se. Moji rodiče jsou doopravdy nejhorší na světě a bohužel se nedají reklamovat! Někdy mám chuť se zabít. To bych ale neudělala. Ave já.

Sešla jsem dolů ze schodů do kuchyně. Zatím se mi podařilo nikoho nevzbudit. Potichu jsem si napustila vodu do skleničky, opřela se o linku a zhluboka se napila. V tom jsem uslyšela kroky. "Sakra." zašeptala jsem. Rychle jsem vylila vodu do dřezu a pospíchala jsem se schovat. Zaběhla jsem do šatny a skrčila jsem se za oblečení. Slyšela jsem jak někdo otvírá lednici. Zatím jsem nevěděla jestli je to matka nebo otec. Ale spíše otec, protože matka drží dietu. Poslouchala jsem dál. Najednou se kroky začaly přibližovat. "Co budu dělat?" křičela jsem v hlavě. Dveře od šatny se začaly otevírat. Matka, to bude určitě Matka. Postava vešla do šatny. Naštěstí nerozsvítila. Zamířila do skříně na konci místnosti.Vytáhla skleněnou láhev (asi vína) a otevřela druhou skříň, ze které vytáhla nějaký předmět. Předmět si dala do kapsy a vyšla ze šatny. Slyšela jsem jak ta osoba jde nahoru po schodech. Znovu jsem si oddechla. Rychle, ale neslyšně jsem prošla kuchyní a vyběhla jsem po schodech do svého pokoje. Můj pokoj měl bledě modré stěny. Podlahu zdobil šediví koberec. U stěny byla krásná, veliká a hlavně pohodlná postel. Na posteli jsem měla většinou šedivé povlečení a hodně šedivých a růžových polštářků. Nad postelí jsem měla závěs se světýlky a hodně praštěných fotek s Mell. Mojí kamarádkou. Mell byla trochu praštěná, takže žádná z našich fotek není normální. Hodila jsem šipku do postele a spokojeně usla.
Ráno mě probudil zpěv ptáčků. Musím říct že se mi opravdu nechtělo vstávat. Ale po rozhodování proč spát dál a proč vstát, jsem si vybrala že vstanu. Vzala jsem si oblečení a odešla jsem do koupelny. Sedla jsem si na vanu "Auu" protáhla jsem se tak až mě zaboleli záda. Po chvíli jsem si vlezla do sprchy a pustila horkou vodu. Zůstala jsem ve sprše docela dlouho. Slyšela jsem hluk v kuchyni, tak jsem radši vylezla ven. Oblékla jsem se a vyšla z koupelny. "Ahoj mami." pozdravila jsem když jsem vešla do kuchyně. "Ahoj broučku, jak ses vyspala." hned jsem si vybavila včerejší noční výpravu. "Dobře" usmála jsem se. Šla jsem k lince. Matka ke mě přisunula misku s cereáliemi. "Díky" zamumlala jsem a pustila se do chutných cereálii.

Odstrčila jsem misku, vstala jsem ze židle a vydala se do mého pokoje. "To snad nemyslí vážně." zavrčela matka v kuchyni. A sakra. Pomyslela jsem si. Ta miska. To bude pořádný průšvih. "Ashlynn." zavolala rozzuřeně matka. S obavami jsem došla do kuchyně. "Ano mami" opatrně jsem promluvila. "Co dělá ta miska na lince. Ty nevíš, že špinavé nádobí patří do dřezu. Jak si to vůbec představuješ." Polka jsem. "Začne to jenom miskou a skončí to tunami nádobí. Začínáš být rozmazlená holčičko. Asi ti budeme muset zavést přísnější režim." dokončila svůj monolog. Zaraženě jsem na ní koukala. Přísnější režim. Sakra, už teď mě nikam nepouštějí. Jsem zvědavá co bude ten přísnější režim. Matka na mě chvilku civěla, a potom se na podpatku otočila a vyšla z kuchyně. Svezla jsem se na zem. Obličej jsem dala do dlaní, protože jsem nechtěla, aby ušpinila podlahu. "Čau Ash." zavolal člověk co právě vešel do kuchyně. "Co se ti stalo." zeptal se opatrně. "Máma zase křičela?" přikývla jsem. Objal mě. "Díky Jeffrey." usmála jsem se. Jeff je můj mladší bratr. I když je mu jenom 8 let, je hodně vyspělí. Pustil mě ze svého obětí a šel se kouknout do lednice. Vytáhl ovocný jogurt a posadil se k jídelnímu stolu. Nesnášel sedět na baru u linky.
Zvedla jsem se ze země, otřela jsem si slzy a zamířila do svého pokoje. Moje postel se na mě usmívala. Do postele jsem přímo zasprintovala. Uvelebila jsem se, ale nemohla jsem usnout. Je mi jedno jestli je 10 hodin. Chci se prostě vyspat z problémů. Ale bohužel nemůžu usnout, takže jsem si pěkně zvorala plány. Rozhodla jsem se tedy, že si pustím nějaký film. Nejlépe romantický. Mám chuť si pobrečet nad nějakým nešťastným osudem. Zapnula jsem si televizi. Ano, mám v pokoji televizi. Pustila jsem si tedy ten film. Po chvíli mě ale přestal bavit. Protože takovouhle slátaninu jsem ještě neviděla. Odhodila jsem ovladač z postele a pokusila se usnout.
"Ash oběd." zavolal hlas a já se s trhnutím posadila. "Už jdu." zahulákala jsem na zpět. Došla jsem k zrcadlu, trošku se zkulturnila. Hodila jsem na sebe oblečení a sešla dolů do kuchyně. Matka se umívala, jakoby se ráno nic nestalo. Váhavě jsem jí úsměv oplatila. Posadila jsem se vedle mého brášky. "Co budeš dneska dělat." zeptala se matka. Zamyslela jsem se. Musím něco vymyslet, abych nemusela dělat ty kokotiny, které vymýšlejí rodiče. Většinou (teda hodně často) mi to prostě neprojde a po dnešním ránu vůbec ne. "Asi nic." zvedla jsem se ze židle a odnesla talíř do dřezu. "Proč?" doplnila jsem. "Příště vezmi i talíř ostatních." zamumlala potichu. Ovšem tak zřetelně, abych to zaslechla. "Máme s tátou a Jefem plány." vrátila se k tématu. "Aha. Jaké plány." matka sebrala talíře a popošla ke mě. "jdeme do nákupního centra." " Jak dlouho tam budete?" Matka se zamyslela. "Asi celé odpoledne." pokračovala. "A ty mladá dámo zůstaneš doma. Rozumíš? Nikam nepůjdeš." polkla jsem a pomalu přikývla. Matce se na obličeji roztáhl veliký úsměv. Stejně zavolám Melisse, aby jsem přijela. Matka se zarazila, když jsem se taky usmála. "Ashlynn, žádnou kamarádku sem nepozveš. Je ti to jasné?" Sakra byla jsem prozrazena. " Jistě" řekla jsem drze a odkráčela do pokoje. Samozdřejmě jsem nezapoměla bouchnout dveřmi. Už asi po sté jsem se svalila na postel. Stejně Mellise zavolám.