Málo prostoru pro život

4. Kapitola

Vzbudilo mě házení kamínků na okno. Bože kolik je hodin. 8:05 vyskočila jsem z postele a vykoukla z okna. Stála tam Mell. Ústy jsem naznačila promiň, vyskočila jsem z okna a slezla za ní. "Ticho a pojď" špitla Mell, aby na nás nikdo nepřišel. Když jsme se dostali ke stromu znovu jsem se jí omluvila a ona řekla, že je to v pohodě. " Tak co? Jak provedeme ten útěk?" začala Mell. Začali jsme přemýšlet a uvažovat jak bychom to udělali.  Když bylo asi 10 hodin a my jsme vymysleli co a jak dál, tak jsme se rozloučili a šli jsme domu. 

Těsně na to co jsem vylezla do pokoje se tam objevila mamka a ptala se mě jestli jsem na zítra sbalená. Tak jsem jí řekla že ano a že si chci jít lehnout. Když máma odešla došla jsem se podívat na Jeffa a šla si taky lehnout.

Ráno jsem provedla raní hygienu oblíkla se a šla se nasnídat samozřejmě jsem nezapomněla na řetízek od Jeffa. Konečně poslední den ve škole a zítra se uskuteční náš plán. Když jsem přišla dolu byla tam už mamka a začala. "Ashlynn nestíháš školu dělej." "Vždyť je 7:20 a vy jste tady." "No to sice jo ale za chvíli odjíždíme. A ty jsi ještě nejedla." "Mami vždyť jdu do školy jenom na hodinu." "To sice jo ale nebudeš snídat v deset." rozhodla matka a dál se se mnou o tom nehodlala bavit. "tak dobrá." a šla se najíst. "Odjíždíme." oznámil táta. Hned jsem se zvedla vzala věci a jeli jsme.

"Ahoj Mell, můžeme?" zeptala jsem se jí. "Jojo. Tak co jaký budeš mít vysvědčení?" "No nevím a co ty?" "No taky, ale už chci pryč." "Jo tak to já taky." Sotva jsme si sedli zazvonilo, za chvilku přišla učitelka "Dobré ráno. Tak začneme. Sára..." A takhle to pokračovalo dokud jsem neuslyšela svoje jméno. "Ashlynn" Zvedla jsem se a došla k učitelce. "Pěkné opravdu dobrá práce." "Děkuju." Převzala jsem si vysvědčení a šla si sednout. Po tom co se s námi rozloučil pan ředitel jsme se rozešli domů. "Hele Ash? Ten plán platí?" "Jojo  to platí." "Dobře tak ahoj zítra." "Ahoj." objala jsem jí a šla za Jeffim. "Ahoj Jeffi." "Ahoj" "Tak uka" podal mi svoje vysvědčení. "No pěkný jsi šikula." "A co ty?"podala jsem mu svoje. "Taky dobrý." " Tak pojď ať na nás rodiče nečekají." a rozešli jsme se k autu kde byly rodiče. "No tak ukažte." Ozvala se matka. Podala jsem jí svoje a Jeff udělal to samí. "No teda Jeffrey to je super." "Děkuju mamíí." "No a ty Ashlynn. Co to je? Děláš si srandu? To je děs." "Co? Vždyť tam mám jen jednu dvojku." "Ale nemá tam být ani jedna dvojka." " A víš v kolikátý jsem třídě?" odvětila jsem.  "To myslíš vážně? Ty se se mnou budeš ještě hádat? Tak to ne. A máš zaracha." "Ne to není fér." "Přestaň už sakra odmlouvat." "Ano, Omlouvám se."

Hned jak jsme přijeli zalezla jsem do postele. Přemýšlela jsem o tom co budu dělat a pak jsem si vzpomněla že si musím zabalit. Vytáhla jsem batoh a otevřela skříň. " Sakra vždyť já ani nevím co si mám vzít." Hned jsem sáhla po telefonu a vytočila jsem Mell. "Ahojky kočko." Ozvala se. "Čauky, hele mám problém." "Sakra." "Ne neboj jen nevím co si mám vzít." "Bože já se lekla že se něco stalo." oddechla si. " No hele nějaký oblečení, peníze a to je asi všechno." "Ok, dík." "Jo, hele a doklady jasný: Občanku a pas." "Jo vidíš to na to bych zapomněla." "Dobře tak zatím zítra na našem místě." "Jojo páček." Položila jsi telefon a šla si najít pas. Naštěstí jsem měla pas u sebe a nemusela jsem hledat u rodičů. Když jsem vše sbalila šla jsem se připravit do postele, protože byla půlnoc. Týjo no tak to nevím co my na tom tak dlouho trvalo. Ještě jsem šla za Jeffim a nakonec jsem padla do postele a odplula do světa plného jednorožců a duhy.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojky, Omlouvám se za naší neaktivitu. Obě dvě jsme měli v srpnu brigádu a červenec měla jedna dovolenou a druhá 14 dní tábor. Teď se to pokusíme napravit, i když nevím nevím začíná škola.

Děkujeme za pochopení a Ahoj.