Na Vlčí Stezce

2.) Stěhování

Už přišel ten den. Den stěhování. Už jsem se přestala bát že bych už nevídala Lisi a mamku... Domluvili jsme se totiž, že za mnou budou jezdit každou druhou sobotu. Ale ještě víc jsem se začala bát nových lidí které tam potkám. Co když se se mnou nebudou chtít bavit. Co když skončí jako taková ta nechtěná holka v zadní lavici se kterou se nikdo nebaví. V tom mě vyrušila mamka ,,Jess, už sis zabalila svoje věci? Za chvíli pro tebe prijede taťka.".
,, Už jdu na to" řekla jsem jí. Vzala jsem si svůj kufr a velkou sportovní brašnu a začala jsem si balit své věci. Po hodině balení jsem měla skoro vše sbalené. Šla jsem k oknu a viděla jsem jak přijíždí velké tmavě modré auto ,,táta" řekla jsem si sama pro sebe. Slyším zazvonit zvonek a začnu se bát. Mamka pro mě přišla do mého pokoje, objala mě a řekla že ji budu chybět až se odstěhuju do Keirfieldu. Vzala můj batoh, ja si vzala kufr a brašnu a šli jsme k autu. Pozdravila jsem taťku a dala jsem si věci do auta. Jeli jsme asi dvě a půl hodiny a za celou cestu jsem neřekla ani slovo. Celou cestu jsem poslouchala hudbu ve sluchátkách a dívala se na krajinu která se mihala za bočním oknem. Najednou vidím ceduli s nápisem Vítejte v Keirfieldu a znovu se mě zmocňoval ten pocit... strach.
Taťka se na mě otočil,, Nemusíš se ničeho bát" mu se to lehko řekne, on nejde zítra do nové školy a mezi nové lidi. Už zastavujeme u domu. Vystoupím a vezmu si své věci. Vejdu dovnitř a ptám se ,,Kde je můj pokoj?".
Taťka ukazuje na schody ,,Tudy nahoru a hned naproti schodům".
Vezmu si věci a jdu tam. Je to pěkný pokojík. Pustím si písničky a jdu si vybalit. A najednou mě taťka volá na oběd. Co to už je tak pozdě? Sejdu ze schodů a jdu přímo do kuchyně.
Nabírám si jídlo a taťka se mě ptá jestli se těším do nové školy. Já jsem mu na to řekla že ano i kdyz to nebyla pravda. U stolu mi taťka řekl že jestli se budu chtít jít projít ať klidně jdu ale ať nechodím k místu kterému se říká vlčí stezka. Ptala jsem se z jakého důvodu ale to mi neřekl. Po obědě jsem si volala s Lisi a ona se málem rozbrečela u telefonu. Radši jsem náš rozhovor ukončila aby to nebylo ještě horší. Než jsem se nadála byl večer a já jsem ležela v posteli a přemýšlela jsem jaké to asi bude v nové škole.