Když jsem se ráno probudila tak mi paprsky slunce svítili přes okno přímo do obličeje. Posadila jsem se na kraj postele, podívala jsem se kolik je hodin. Bylo teprve půl šesté a já jsem měla ještě dvě a půl hodiny než začne škola. Šla jsem se upravit, nasnídat a zapla jsem televizi. Tam byly ranní televizní noviny. Zrovna tam byla reportáž o tom že poblíž Keirfieldu se stala obrovská tragédie. Nějakou dívku prý pokousal vlk. Ale to mi bylo docela jedno. Šla jsem si udělat svačinu, zabalila si ji do batohu a vyšla jsem do školy. Zastavila jsem se asi deset metrů od vchodu a koukala jsem se na školu. Potom když jsem se konečně odvážila překročit práh školy jsem náhodou vrazila do nějakého kluka. Byl hezký. Měl světle hnědé až blonďaté vlasy a světle modré oči. Omluvila jsem se mu a pomohla mu vstát, potom jsem se mu představila ,,Tak ahoj, jmenuji se Jess a jsem tady nová a ještě jednou se ti moc omlouvám" on se na mě jen usmál a řekl ,, Nic se nestalo, ahoj, já jsem Max " usmála jsem se na něj a on na mě taky chtěla jsem mu říct i své jméno ale zrovna zazvonilo a já jsem nechtěla přijít hned první den pozdě, a tak jsem se s ním rozloučila a šla jsem do třídy. Vešla jsem do dveří a všichni se na mě otočili. Docela jsem se styděla a celá jsem zrudla, protože hend v první lavici seděl Max. Ve třídě bylo jen jedno volné misto, bylo v zadu u okna vedle holky s piercingem a černě obarvenými vlasy. Celý den jsem se s nikým ze třídy nabyvila ale potom k mé lavici přišel max. ,,A můžu znát i tvoje jméno?" znovu jsem zrudla a řekla tiše ,,Já jsem Jess" a usmála jsem se. ,, A kolik ti je let Jess" zeptal se troufale.
,,Za měsíc mi je 17" a znovu jsem se na něj pousmála. Dál se mě zeptal kdy jsme se přistěhovali a jestli nechci provést po městě. Řekla jsem mu že ráda půjdu, přijď pro mě ve tři". On se otočil a pomalu šel na své místo ale v polovině cesty se zastavil, otočil se zpět na mě a řekl ,,Nevadilo by kdyby s námi šli ještě další moji kamarádi?" odpověděla jsem mu že to nevadí, aspoň poznám nové lidi. Usmál se na mě a pokračoval ke své lavici.
Po škole jsem se vydala domů delší cestou okolo lesa. Když jsem dorazila k lesu měla jsem pocit že mě někdo nebo něco sleduje. Stále jsem se ohlížela okolo sebe ale nikdo tam nebyl. Zrychlila jsem krok a asi za pět minut jsem byla doma. Hned jakmile jsem vešla svého pokoje jsem si začala chystat oblečení a nalíčila se na dnešní procházku po městě.-----------------------------------------------------------------
Max
ČTEŠ
Na Vlčí Stezce
RandomJess prožije nezapomenutelné dobrodružství v novém městě a s novými lidmi. Odhalí proč se lidé boji chodit na Vlčí stezku? Zjistí proč kluci z nové školy mluvili s vlkem? A co když to nebyl jen tak obyčejný vlk? . . . . Moc se omlouvám za případné...