Jess prožije nezapomenutelné dobrodružství v novém městě a s novými lidmi.
Odhalí proč se lidé boji chodit na Vlčí stezku?
Zjistí proč kluci z nové školy mluvili s vlkem?
A co když to nebyl jen tak obyčejný vlk?
.
.
.
.
Moc se omlouvám za případné...
Když jsem přišla do obýváku bylo asi sedm hodin a moje bolesti se stále stupňovali. ,,Maxi doufám že to takhle bolet pokaždé nebude..." řekla jsem se strachem v očích. ,,Neboj je to každou přeměnou méně bolestivé, asi čtyři přeměny a už ti to ani nepřijde" když to dořekl přišel ke mě a vzal mě za ruku. ,,Ale neboj, vždycky tady budu pro tebe" když to dořekl přistoupil o krok blíž ke mě ale najednou do pokoje vtrhla Mia. ,,Nerada ruším ale půjčím si od tebe Jess, musíme se chystat na večer, takže teď jdi" zabouchla za ním dveře. Možná to bylo moc kruté ale má pravdu musím se chystat.
* * *
Když mi Mia udělala lehký make-up a vlasy oblékla jsem si věci, které mi nachystala když jsem se sprchovala. Už bylo deset hodin. Já jsem seděla na gauči a modlila se, aby to konečně přestalo. Bolely mě všechny kosti v těle. A hlava mě bolela, jako by se měla rozletět. Max tady teďka nebyl. Musel ještě něco zařídit. Nějak jsem ztratila pojem o čase když do dveří vtrhla Mia. ,,No, je to tady, už musíme jít" když to dořekla chytila mě za ruku a táhla mě za sebou. Strašně jsem se bála. Nevěděla jsem jak to bude probíhat. Došli jsme na stejné místo jak při mém přijetí do smečky. Ale tentokrát jsem nešla na pódium ale hned ke mě přišel Max. V jedné ruce držel deku a do té druhé si chytil mou třesoucí se ruku. Šli jsme k tomu lesu jako minule. Tam rozložil deku a posadili jsme se. Chvíli bylo ticho které se mi nelíbilo. ,,Já se bojím, jak to bude probíhat" ,,Neboj, jsme tady aby ses přeměnila v klidu a aby se na tebe nedávaly desítky lidí. Po tom co se proměníš půjdeme zpět k pódiu" ,,Dobře a jak bude probíhat ta proměna?" ,,Když jsi to zmínila tak už by jsme mohly začít" ,,S čím?" řekla jsem se strachem v očích. ,,Ukážu ti jak se přeměnit a ty to potom zkusíš taky. Hlavně se neboj jestli se ti to nepovede hned na poprvé, zatím se to na poprvé nepodařilo nikomu" podíval se na mě, skočil asi dva metry do vzduchu a při dopadu už měl podobu vlka ale hned se proměnil zase zpět na člověka. ,,Teď je přesně půlnoc, měla by ses přeměnit" Mu se to lehko řekne ale ho nebolí všechno, jako by se měl rozpadnout na několik kousků. Ale co... zkusit to musím. Jen je problém že nevím, jak to mám udělat. No takže asi si představím jak se přeměňuju a jak stojím jako vlk. Najednou otevřu oči a všechno je jiné. Nevím jak to popsat. Všechno je víc cítit, slyším je i v táboře, syce ne úplně ale slyším je. Podívala jsem se na Maxe a ten jen stojí ve své lidské podobě a nevěřícně se na mě dívá. Představila jsem si jak se znovu přeměňuju na člověka a stalo se. Až na malý detail... když jsem byla vlk, tak jsem necítila tu bolest, která mě pronásledovala celý den. Ale teď se mi vrátila. Naštěstí ne tak jako předtím, už mě bolela jen hlava. Ve své lidské podobě jsem přišla blíž k Maxovi, abych se ho zeptala co se děje jelikož se na mě pořád udiveně díval a nic neřekl. Bála jsem se že jsem něco udělala špatně. ,,Maxi, děje se něco?" ,,Ale nic, jen jsi mě neuvěřitelně překvapila. Přeměnila ses hned na poprvé a ještě k tomu bez výskoku. To nezvládne ani většina starších vlkodlaků. A ty jsi to zvládla už u své první přeměny. A potom, když jsi měla vlčí podobu jsi byla velká. Tak velkého vlka jsem nikdy neviděl" když to dořekl bylo ticho. Nevěděla jsem co mu na to mám říct. ,,Zavolám našemu vůdci, že už jdeme zpět" ,, Dobře a jak to bude probíhat tam?" ,, Nejprve tam bude proslov a pak se společně se všemi ostatními proměníš"
