His name is Shawn

•2•

Další den, jsem se probudila do sobotního slunečného rána a po včerejším sletu událostí jsem toho ani moc nenaspala. Celou noc jsem premýšlela o tom, jak se mohla moje naděje zřítit, jako nějaký domeček z karet. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než se svěřit mé nejlepší a vlastně i jediné kamarádce Emmě.

Vzala jsem telefon, našla v kontaktech její číslo a vytočila ho. Po pár zvoněních se ozval hlas.

,,Ahoj Clare, co potřebuješ ?"
,,Ahoj. Už jsi slyšela o té Shawnové tour?"
,,Hele, slyšela, ale ještě nevím kam pojede, moc jsem si to neprohlížela...ale podle tvého hlasu to vypadá, že Česko asi nebude na jeho seznamu, nebo...?"
,,Právě že naopak. Shawn sem jede, ale neuvěříš, co se stalo. Tak já na něj čekám tak dlouhou dobu, skoro se kvůli tomu přetrhnu a ona to nakonec zkazí úplně jiná věc, kterou by jsi vůbec nečekala..."
,,Povídej"
,,V den, kdy přijede, což znamená 21.11. má moje babička pohřeb. Ale to se může opravdu stát jen mě ! Já samozřejmě nejsem naštvaná, že musím na pohřeb, ale jsem naštvaná, že v jeden jediný den, kdy mám šanci ho vidět, mi to něco zkazí !"
,,Aha, tak to je mi líto.."
,,To je jako vše, co mi na to řekneš ?!"
,,Bože tak promiň, já nevím co mám říct. Neumím utěšovat lidi, ty to víš"
,,Omlouvám se...nechtěla jsem po tobě vyjet. Jen jsem opravdu zklamaná, naštvaná a rozzhořčená zároveň.
,,Tak to je mi jasný. Hele, třeba sem přijede další rok, nebo tak. I když...no to je jedno. Každopádně věřím, že se na jeho koncert jednou dostaneme"
,,Ale já na něj chci jet teď. I když to zní možná umíněně, ale já už vážně nedokážu čekat! Co mám podle tebe dělat ?"
,,Clare promiň, ale já už musím. Můžeme si zavolat třeba zítra, dobře ? Promiň, měj se"

Řekla Emma a ukončila hovor. Odhodila jsem mobil, převlékla se a šla se nasnídat.

Když jsem došla do kuchyně, stál tam taťka s mamkou a společně připravovali talíře na stůl. ,,Clare ! Dobré ránko! Budeš tak hodná a podáš mi máslo z lednice?" Uvítal mě taťka s úsměvem, který jsem mu ale neopětovala. ,,Clare, poslyš.." začal. ,,Vím co pro tebe ten koncert znamená. Ale musíš pochopit, že pohřeb se prostě odložit nedá."

Podala jsem mu máslo a odpověděla mu. ,,Já vím tati. Já nejsem naštvaná na vás, ale jsem naštvaná, protože mi to nevyšlo. Přijde mi, že všechny sny; které bych chtěla převést do reality, se vždy pokazí" mamka se zamračila. ,,To neříkej, vždyť ty jsi naše šikovná holka. A když chceš, tak se ti podaří všechno." Tehdy jsem poznala, že ten koncert už nadále nemíní řešit a snaží se pomalinku uhnout od tématu k mým úspěchům.

Mě to došlo, ale nechtěla jsem jí naštvat, takže jsem dělala, že už na to přestávám myslet. Opak byl ale pravdou.