His name is Shawn

•4•

,,No to snad ne" řekl udýchaně Brian, když jsme se ocitli mimo obchodní centrum. ,,Já ti říkal, ať neděláme blbosti, teď se tam nemůžeme ukázat nejmíň týden, aby na nás zapomněli" ušklíbl se. ,,Ale prosím tě, nepřeháněj." Kamarádsky jsem ho bouchla do ramene.

,,Když ten Shawn má tak úžasné písničky, že na ně zkrátka nemůžu nereagovat a poslouchat je ve stoje se založenýma rukama" bránila jsem se. ,,Já to chápu, hele, volá mi otec, omluv mě"

Už jen z toho oslovení Brianového táty se muže zdát být něco špatně. Přece jen, nazývat svého rodiče otcem, či matkou je vcelku hrubé. Brian na to má ale právo. Jeho táta opustil jeho mamku, takže se teď dorozumívají pouze přes telefon. Nikdy se neviděli naživo, protože on odešel ještě před Brianovým narozením. O to více mě překvapilo, když mi Brian řekl, co po něm otec chtěl.

,,Prý přijede." Byla jediná slova co dokázal Brian vypustit z úst. Já jsem se na něj s kamenným výrazem na tváři podívala a nevěřila jsem tomu, co právě řekl. ,,Jak je to možný ? Vždyť se jen jednou za měsíc uráčil ti zavolat a najednou ti tvrdí že přijede ? To je trochu postavené na hlavu, nemyslíš ?"
Ptala jsem se ho s překvapením. ,,Clare promiň, ale už nemám moc náladu na to, být venku, musím si to srovnat v hlavě.." řekl smutně.

Já jsem to ale pochopila. Taky bych byla vedle, kdyby mi můj dalo by se říct ztracený taťka chystal vrátit domů. ,,Jasný, jen jdi. A neboj, nejsem naštvaná, za prvé to bylo fajn a za druhé už se mi to dnes stalo po telefonu s Emmou, takže klid" smála jsem se. ,,Kdyby něco, napiš mi, ano ?" Ujistila jsem se a rozloučili jsme se.

Cestou domů jsem měla celkem daleko a tak jsem se rozhodla jet autobusem. Nasadila jsem si sluchátka a v nich až k naši zastávce překvapivě hrál jeden jedinečný Shawnův song za druhým.

Jakmile jsem došla domů, odemkla jsem dveře a zavolala, zda je někdo uvnitř. Nic se neozývalo a tak jsem se rozhodla radši zamknout. Protože když jsem sama doma, mám radši jistotu, že je zamklý vchod.

Došla jsem ke kuchyňské lince, kde jsem si chtěla zprva napustit pití, ale něco mě zarazilo. Uviděla jsem tam papír s vytisklým jménem Shawna. Opatrně jsem ho vzala a začala si ho projíždět očima. Najednou jako by se zastavil svět. Byly to lístky na jeho koncert. V Česku. Na 21.11. Přesně na ten den, kdy se měl údajně konat ten babiččin pohřeb, přesně na ten den, na který jsem si myslela, že se těším zbytečně. Stala jsem a nehýbala jsem se. Naprosto jsem zamrzla a myslela jsem, že se mi to snad jen zdá.