Passion- Vášeň bez konce

Problém jménem Tara

Annabeth Heystinksová, nebo-li moje zaměstnavatelkyně, si mě zavolala do kanceláře a já si jako hlupačka myslela že mi třeba zvedne plat a nebo mi dá nějaké ty prémie, ale ono nic. ,,Emily, naskytli se nám menší změny." Začala mluvit aniž by se na mě podívala a pokračovala ve psaní na klávesnici u svého notebooku. Stála jsem před ní, skvěle upravená a připravená na úkoly, které mi určitě zadá. ,,Posaď se." Její tón hlasu se trochu změnil a ona si musela odkašlat. Odepřela svoje oči od monitoru a podívala se na mě. Viděla jsem v ní něco jako zmatek a obavy, ale ona i přes to všechno dokázala vytvořit ze svých rtů malý úsměv. Taky jsem se usmála a vlastně i docela upřímně. ,,Myslím že ještě nevíš o odjezdu Tary do Afriky. A právě proto bych s tebou potřebovala mluvit." Složila si ruce na stůl a opřela se o ně. Trochu mě to zaskočilo, jelikož jsem o tom opravdu nic nevěděla.

,,Do Afriky? Cože? Vždyť o ničem nemluvila." Cítila jsem se trochu rozpačitě a zmateně. S Tarou jsme byly docela dobré kamarádky a skoro o všem jsme mluvili a to nejen pracovně. Byla to sice moje šéfová, ale rozhodně se tak nechovala. Hned jak jsem u ní začala pracovat poprosila mě abych jí říkala Taro a ne slečno Heystinksová. Tara byla dcerou Annabeth, která to tu celé vedla. Annabeth byla hodně náladová starší paní, takže jsem někdy přemýšlela jestli je Tara opravdu její dcera. Tara byla totiž úplný opak a to z celé jejich rodiny. Dohromady tu byly čtyří Heystinksovi. A bohatě to stačilo.

,,Mě to řekla až dneska. Prý už se na to chystá týdny, ale nikomu nic neřekla. Je mi z toho celý den šíleně špatně. Afrika je moc daleko a ona tam jede úplně sama. Nic mi k tomu neřekla a proto jsem si tě zavolala." Zase se tvářila zmateně a otráveně, v podstatě jako vždy. Já jsem na ní koukala se zvedlým obočím, pořád jsem tak trochu nevěděla co po mě chce. ,,Potřebuju aby sis s ní promluvila. Jsi její dobrá kamarádka a ona na tebe dá. Emily prosím."

Už jsem pochopila. Chvíli jsem přemýšlela, a nakonec jsem se z tranzu myšlenek probrala. ,,Jistě, zkusím s ní promluvit." Usmála jsem se a zvedla se ze židle na kterou mě donutila si sednout Annabeth. Nesnášela jsem ty židle, byly příliš měkké a když jste si tam sedli tak jste se zabořili o půl metrů níž. O zvedání z nich ani nemluvě. ,,Bude to všechno?" Zeptala jsem se na konec a ona přikývla a hned se zase plně věnovala monitoru.

Odešla jsem z její kanceláře a pořádně si oddychla. Annabeth byla stejná jako její manžel, bývalý manžel, a její syn. Osobně jsem znala jen jejího bývalého manžela, ale telefonáty s jejím synem mi třikrát ročně stačili. Byly sobečtí, otupělí, otravní, nevrlí a někdy i docela drzí. Na druhou stranu Annabeth uměla být i milá a dobrotivá, když se dobře vyspala.

Zamířila jsem k výtahu a jela z 30 patra do 10, výtah byl prázdný což nebylo moc obvyklé a tak jsem se opřela o zeď a trochu přemýšlela o tom co mi teď Annabeth řekla.

Tak Tara má jet do Afriky? Nemohla jsem tomu uvěřit, tedy nemohla jsem uvěřit tomu že jede až do Afriky. Nic mi o tom neřekla. trochu jsem se usmála, protože jsem věděla že tohle je přesně Tara. Něco bláznivého si usmyslí a jde za tím dokud to neudělá. Promluvím s ní o tom a třeba se toho dozvím víc. Z myšlenek mě dostalo cinknutí výtahu na oznámení že jsem dorazila na desáté patro, kde byla moje i Tařina kancelář. Než se dveře od výtahu otevřeli srovnala jsem si tmavé sako, přejela jsem rukama po béžové sukni aby sklouzla víc dolů a prohrábla jsem si svoje zrzavé kadeře na hlavě. Pak jsem vystoupila a mířila za Tarou s pusou plnou otázek.

Emily na obrázku..

Moje nová story, bude se to trochu podobat knížce "Božský Bastard".. :) Právě jí čtu a je to to nejlepší co jsem kdy četla.. :3 Kam se hrabou odstíny šedi.. :D Budu ráda když si to přečtete.. :) Sabinka95 ;)