S půlnocí padají masky

Anotace

Jakákoli podobnost s existujícími či neexistujícími příběhy je čistě náhodná. Pokud zde najdete podobnost či odkaz na vlastní příběh, úmyslem není kopírovat, ale pravděpodobně byl tak dobrý, že mě ovlivnil. V takovém případě se nebojte ozvat. Děkuji za pochopení.

Tolikrát ráno vstala s tím, že se vším skoncuje. Že ho najde a řekne mu, dívajíc se mu do očí, že už ho víckrát nechce vidět, že vydat se na jeho cestu byl ten největší omyl, který kdy v životě udělala, ať laskavě vypadne z jejího života, přestože ona byla nechtěným vetřelcem v tom jeho. Tolikrát si ta slova předem přehrávala v hlavě. Jenže. Když pak přišel ten okamžik, kdy stála proti němu, nedokázala to. Nedokázala ho požádat, ať už jí víc neubližuje. Ať ji nenutí dívat se na něj, šťastného, zatímco ona trpěla. Chtěla ho vymazat ze svého života, přestože moc dobře věděla, že jediné, čeho by tím docílila, by bylo její zlomené srdce.
Jenže jen chtít někdy nestačí.

Deprese se zhoršila ...
...a zakopala veškerou naději, že lék změní tuto skutečnost.
Život, bezvýznamný sen, nikdy nestojí za to žít život v řetězech, jenž stojí za to být rozbit. Bude následovat tyto stíny, aby se stala jedním z nich…

Půlnoc je temná a v její temnotě se dají skrýt i ty nejhorší pocity, nejšílenější věci, které nás v životě potkají.
Takhle shortstory není tak úplně příběhem. Mnohem více se jedná o sled myšlenek, který ne každému bude dávat smysl. Neříkám, že musíte číst mezi řádky. Tak jsem to rozhodně nepsala. Nepopírám však, že se tam nemůže objevit celá podstata toho, co jsem se pokoušela vyjádřit.
Někdo následující text možná nepochopí. Já v něm vidím kus svého života.

Jako prolog a epilog použity části z mého básnického počinu Marcia Funebre.

The depressions got worse...
...and I buried all hope medication will change this fact
A life a fevre dream is never worth to be lived
A life bound in chains, only worth to be shattered
I'll follow these shadows, to become one of them...

Save me from staying around like a shadow
Save me from straying this maze of void
Escort me home mother of dearest demise
Cause as a tragedian, I never learned to live!

Everything great was built upon sorrow
Everything weighty is reasoned on our treasons
Not to be free once broke my heart
But leaving you to erode me from the inside

I wear these wounds like a trophy
Cause life's an only bloodline
I got born to this world as a stranger
As as such... ...I'll leave it all behind...

Everything great was built upon sorrow
Everything weighty was built upon blood and tears
But this has never been my idea of living
To find what you love... ...and let it slowly kill you!

Time heals nothing!
Time is just an appeaser!
Time leaves the dust of days
Bears me as the outcast son!

Sleep well my friend
The journey has scarcely started
Pace yourself!
We will still be walking for miles
I know the specters
That haunt you in your dreams
Cause they already
Welcomed me as one of them

DEATH TO EVERYONE!
DEATH TO EVERYONE!

We are a generation lost
Born just to find all gods dead
All wars fought
And all faith in man shaken
A generation misunderstood
A generation in flames
The generation of the disrooted
And the damned

...THERE GOES ALL HOPE...