Miliardový život

Sentinel

Je to sice ohrané klišé, ale někdo, kdo je nerozhodný právě jako já, neměl ani na výběr.
Roztočil jsem glóbus a prstem zastavil..
V ten moment, kdy se glóbus zastavil, jsem viděl pouze oceán, a proto jsem chtěl točit znovu, jenže nebylo tomu tak.
Potom co jsem sundal prst, že budu točit znovu, se pod prstem objevila malinká tečka, a ano byl to ostrov Sentinel.
Zjistil jsem si podrobnosti a s podrobnostmi přišly i pochybnosti, že nemám šanci přežít, protože tento ostrov obývají domorodci.
Abych vám přiblížil, jak špatná situace je....tento ostrov se nazývá "nejnepřátelštějším místem planety".
Ale pravidla jsou pravidla a já stejně kromě peněz na světě nic neměl.

   Potom co jsem u pokladny na letišti řekl, kam mám namířeno byl jsem opět za blázna, ale za blázna, který má sakra kuráž.
Abych vám ještě jednou přiblížil, jak odvážný tento počin je, tak vlastně ještě nikdo nikdy s nimi nedokázal navázat kontakt...
Letěl jsem tedy do Indie, a tam budu hledat blázna, který by mě, alespoň vyhodil z letadla za pomocí padáku, protože každý má strach se k ostrovu jakkoliv přiblížit.

Indie

   Kde jinde bych mohl přistát, než v hlavním městě Nové Dillí.
Není to tak malé město a mám pocit, že za peníze, které zaplatím by se měl někdo najít.
Netrvalo, tak dlouho a našel jsem reference na soukromého pilota, který by mě tam za 1000 dolarů hodil.
Taková částka je pro miliardáře, jako já úplně mizivá,ale to on nemusí vědět.
Potom co jsem pilota potkal mi pořád dokola opakoval, že jsem blázen, že není ani minimální šance na moje přežití.
Že prý za dalších 1000 dolarů nechá někomu mojí závěť, ale já stejně nikoho nemám.

Někde nad Indickým oceánem

   Zhluboka dýchám a tiše v doufám v to, abych přežil můj první seskok v životě na místo, kde s velkou pravděpodobností přijdu o život stejně.
Už ho vidím a na pláži se objevilo obrovské množství černých teček a pálí do nás šípy.
"Chcete to opravdu udělat?" zeptal se mě pilot a já po velkém hlubokém nádechu pronesl "Ano"
Domluvili jsme se,že mě vyhodí na druhém konci ostrova abych hned nepřišel do styku s domorodci. 
A jdeme na to...

Někde ve vzduchu

   Je to tak krásný pocit, obtéká mě vítr a já se cítím, jakoby mi patřil svět.
Zamířil jsem na druhý konec ostrova, sice je to dost nerozvážné skákat přímo mezi stromy, ale pořád je větší šance, že tak přežiji.
Provedl jsem tedy seskok mezi stromy a prorážel jsem větve.
Padák už se mi úplně roztrhal.
Vidím zem.....