From Hell To Haven {FF-BTS}

5.Kapitola

A to se jim povedlo jak??

Abych to nějak uvedla, musím vám říct, že jsem nečekala, že se nás tolik vyspí v jednom pokoji..

Po posazení se na posteli jsem totiž zjistila, jak vůbec vypadá pokoj..
Nic překvapivého.. celý byl vybaven do hněda a oranžova, což díky opravdovému dřevu vypadalo krásně. Nebyl to pokoj nijak obrovský, ale musím uznat, že já jsem doteď spávala v takové komůrce, že to byl úplný palác.. manželská postel umístěna jakoby v prostředku pokoje, ale čelo bylo přiřazeno ke zdi. Po pravé straně byl maličký stolek s lampičkou, u kterého byl opřený můj vak s pár nejpotřbnějšima věcma. Sám stolek byl také jednou stranou nalepen ke zdi, druhá strana byla nedaleko další stěně. Za rohem poté byly dveře, asi ven z pokoje. Naproti posteli byla umístěna nízká skříňka podél celé zdi, na které trůnila televize. A nakonec na levou stranu od místa, kde jsem se nacházela, bylo obrovské okno. Díky oranžovým závěsům do pokoje pronikaly sluneční paprsky jen mírně a docela i příjemně.
Tak nějak vypadal pokoj, kdyby byl prázdný..

Teď trochu vysvětlit, proč jsem se tolik divila.
Jak jsem již zmínila, na pokoji bylo více návštěvníků, než pro kolik byl určen. Se mnou se tam usadili další tři, což by nebylo ani tak hrozné, ale...

Podle popisu je postel pro dvě osoby, čehož využil Jin. Když jsem se probudila, ležel vedle mě.. sice měl nohy na polštáři a hlavu pod peřinou, ale i tak si ke spánku vybral asi nejinteligentněji.
Naproti tomu V, který si chrupkal vedle televize nejspíš není tak vyspělý, aby to domyslel, protože uznejte, ta skříňka prostě nemohla být vůbec pohodlná.
Nicméně ani to nemělo na 'genialitu' Jung HoSeoka, jemuž koukala hlava z té skříňky, na které si lebedil předešlý zmiňovaný..

Ti museli mít asi divokou noc.. i když v jejich případě ani nemuselo nic proběhnout.. prostě si řekli 'dnes se vyspím takhle' a šli.. co já vím..

Každopádně si myslím, že bych je ještě mohla nechat chvilku hajat, protože přecejen určitě šli spát až dlouho po mně.

Natáhla jsem se pro vak, abych si vzala aspoň to spodní prádlo, hřeben a kartáček a šla se zkulturnit do koupelny. Nějakým zázrakem se mi to povedlo dost potichu a já mohla jít hledat tu tajemnou místnost. Nebyl to zrovna bůh ví jaký lov pokladů. Když jsem zašla za ten roh, dveře jsem tam našla dvoje. Jakmile jsem si domyslela, že ty prosklené, i když matným sklem, nebudou vést na chodbu, vzala jsem za kliku a vstoupila.

Nemusím snad popisovat, jak jsem si převlékla ono spodní prádlo, vyčistila zuby, umyla pleť a učesala se. Koupelna doufám taky není nijak podstatná..

Když jsem se tedy prohlédla v zrcadle a uznala, že více se sebou nyní nezmohu, vyšla jsem zpět do pokoje. Kluci se kupudivu ani nepohnuli, ale byli určitým způsobem roztomilí..

Problém nastal u zavírání dveří koupelny. Měla jsem ruce plné a musela jsem se snažit to provést co nejtišeji, jak jsem mohla. Uznala jsem tudíž na vhodné nechat dveře otevřené, uklidit si věci a dojít to zavřít. Zdálo se to chytré, tak jsem šla.
Měla jsem ve vaku už dané všechno, jen ho zavřít.

V tom se ozvala obrovská rána.
Peřina, pod kterou měl Jin hlavu, se zvedla.
Tae rozlepil očka a snažil se nějak posadit, což byla zásadní chyba, protože sebou při tomto pokusu mrštil na zem, ani nemrkl.
A chudáček Hobi se lekl, pokusil se posadit a vrazil si takovou ránu o hranu skříňky, že se divím, že tam na místě nepadl zpět k zemi.

Teď jsem nevěděla co dělat.. hledat příčinu hluku, běžet k Taemu a sebrat ho ze země, prohlédnout Hobíkovi hlavu, nebo vymotat Jina z peřiny, do které se nějakým způsobem zamotal, že nemohl najít jakoukoli díru, kudy by se podíval na světlo.