Mé srdce bije jen pro tebe

SAMI ZASEKLÍ VE VÝTAHU

Hned co sestra odešla jsem v tu ránu usnula a zdál se mi sen o tobě Jacobe.

Nastoupila jsem do výtahu a v levém rohu výtahu jsi stál ty s mobilem v ruce. Ihned jsem tě poznala. Stoupla jsem si do opačného rohu výtahu. Na malou chvíli jsi odtrhl oči od tvého mobilu a  podíval si se na mne. Najednou se na tvé tváři objevil nefalšovaný úsměv.

JACOB___Ahoj já jsem Jacob jestli si pamatuješ ten nešika z obchoďáku. " zaculil se.

JÁ___ Ach ano, na to zapomenout nejde. vyhrkla jsem ze sebe a oba jsme se zasmáli.

Když v tom se s námi zastavil výtah.

O 10 minut později

Furt jsme zvonily na požární zvonek, který byl umístěn ve výtahu vedle všech čudlíků, ale jakoby nikdo po celé budově nebyl.

Sedla jsem si do rohu výtahu a přitáhla si nohy k bradě. Jacob na nic nečekal sedl si vedle mě a dal mi přes ramena jeho sako.

JACOB___Kolik je ti vůbec let.

JÁ___To se neříká. Ale narodila jsem se roku 2001, tak si to můžeš spočítat. A ty?

JACOB___Já jsem roční 2000.

Chvíli  bylo ticho a oba jsme se k sobě posouvali blíže a blíže. Pak, ale to hrobové ticho zkazil Jacob.

JACOB___A na jakou školu schodíš?

JÁ___Na soukromé jazykové gymnázeum. A jsem spokojená. Jen naše učitelka španělštiny. Bože kdyby jsi viděl ty její šaty. Škoda mluvit. Jednou si na sebe vzala takové hodně průhledné šaty, tedy jetli to šatami vůbec jde nazvat. Já přišla později na její hodinu a proto všechny místa co nejdál od ní byly zabrané a kvli tomu jsem si musela sednout do první prostřední lavice. Když zazvonil zvonek a učitelka se uráčela přijít k nám, tak se otevřeli dveře a v nich ona. Vzrustově menší černovláska, která je malinko při sobě(tlustá jak prase)v těch šatech. Já myslela, že se pozvracím. Položila si věci na katedru, a postavila se těsně před mou lavici. Aby neoslepla koukala jsem se ven z okna, když tu mě projel její pisklavý hlas uchem. "Skečno já jsem před vámi a ne venku, takže byste byla velmi milá kdybyste, alespoň zkusila předstírat zájem o můj výklad. Děkuji moc. Tak jsem se otočila směrem k ní. Ten její hadr co měla na sobě byl tak strašně prusvitný a tak jsem se do konce hodiny snažila se jí koukat jen do očí.

A kam vůbec chodíš ty? Máš taky takovéto peprné příhody?

JACOB___Já chodím na Gymnáziu Josefa Kajetána Tyla. A sice nemáme takovéto učitele, za to naše třída. Ani nevím kde mám začít. Jo tak třeba.

Jednou jsme dostali od školy hrušky, jako ovoce do škol nebo tak něco. Jenomže, ty hrušky byly tvrdé jako kámen. No, a tak nějací naši experti hazeli těmi hruškami po zdech, zdůvodu aby změkli.XD