Hned co osoby odešli neznámo kam, se mi zase vybavil zlomek příhody s Jacobem.
Byla jsem v obchodním centrum za účelem, že si chci koupit nějaké nové věci na už blížící se jaro. Obklopená tunou tašek jsem do tebe pro mě prozatím ješte neznámou osobu vrazila a vylila ti kafe. Místo toho, že by jsi mi začal nadávat jsi se mi začal omlouvat a pomáhat mi sesbírat všechny nákupní tašky co nás obklopovaly. Ještě jednou a naposledy ses mi omluvil a odešel opatrně pryč.
V tom mě z mého snění o našem prvním setkání vytrhla sestra, která mi asi byla vyměnit převaz na noze.
Posadila jsem se a nevěřila jsem od kolene níž jsem nohu sice cítila, ale žádnou jsem tam nebyla. Začala jsem panikařit a ukazovat nevěřícně prstem na můj zbývající pahýl levé nohy.
,, To je v pohodě. " snažila se mě uklidnit sestra.,,Vy jste mi amputovali nohu bez mého souhlasu a proč když tam žádnou nohu nemám když ji pořád cítím? '' vyhrkla jsem milion otázek na sestru a sama ona nevěděla na kterou má odpovědět jako první.
,, Takže za prvé ano amputovali jsme vám nohu bez vašeho souhlasu, protože jste byla v ohrožení život. A za druhé, že svou levou nohu od kolena níže cítíte i přesto, že tuto část nohy nemáte je úplně normální. Říká se tomu Fantomův příznak. A ten funguje tak, že svoji nohu, která už není budete cítit zhruba tak týden.
Ale i s amputovanou nohou se dá dělat spousta činností. " řekla sestra.
,,No dobrý tyhle sladký řečičky si nechte na jindy pro někoho jiného. Zaprvé na vás opravdu nemám náladu. A za druhé jsem ospalá a chce se mi spát takže byste byla laskavá a odešla teď z mého pokoje abych měla alespoň na chvíli klid. Děkuji! " řekla jsem s důrazem v tváři a sestra ihned odešla.
,, Ztratila jsem Jacoba nadobro a ještě do toho je ze mě mrzák. Tak to je báječný." pomyslela jsem si vduchu.
ČTEŠ
Mé srdce bije jen pro tebe
Storie d'amoreChtěli jsme utéct. Utéct od našich rodin, utéct od všech problému. Po pár dnech strávených dál od civilizace se stala nehoda. Ty jsi mi obětoval tvojí nejdůležitější věc. Vlastní život. Sama bez tvých silných paží a plných rtů, ležím v bílém nemocni...