Nikdy Jsem Ti Nechtěl Ublížit | Avengers

Zhasněte světla

Zdravím, tak jsem tu s novým příběhem (překlad). Předem se omlouvám za pravopisné chyby a věty, které moc nedávají smysl. Prosím nenechte se odradit tím začátkem, ten je trošku horší, ale jinak si myslím, že to je celkem dobré. Doufám, že si příběh užijete <3

Bylo všední dopoledne v Avengers Tower, asi tak normální, jak může s dysfunkční "rodinou" být.

V hlavní společné místnosti jedl Thor sušenky a obaly od dojezených házel na zem.

Clint byl v jeho obvyklé 'plazím-se-větracími-šachtami-a-všechny-odeženu-házením-věcí-na-jejich-hlavu' náladě.

Natasha se na pohohovce dívala na televizi a občas věnovala pohled Clintnovi.

Bruce si dělal už dvacátý hrnek kafe a přitom nadával: "Zatracenej Tony a jeho závislost na kávě!" A když už je řeč o Tonym, tak ten jako obvykle měl slovní přestřelku se Stevem.

A Loki....ten nevěstil nikdy nic dobrého, jeho vtípky byly jako noční můra, protože s nimi se špatné vždy obrátilo ještě k horšímu, zvláště když to neměl být vtip, ale spíše prohlášení nebo přiznání někoho. A dneska vyhráli Tony Stark a Steve Rogers aka Iron Man a Kapitán Amerika, kteří si šli už od rána po krku, ale tomu nikdo nevěnoval pozornost, protože to bylo normální, když zrovna tohle duo nemělo náladu.

Pepper měla brzy přijít, aby se setkala se skupinou superhrdinů.

Ale dnes nebyl obyčejný den, protože náš milovaný Loki, bůh lsti, měl dnes na pilno.

"Víš Starku, nechápu, jak mohl být Howard tvůj otec, protože vůbec nejsi jako on, není divu, že tě zanedbával, musel jsi pro něj být zklamáním."

Jakmile Steve dokončil větu všichni v místnosti strnuli. Nikdy to nedošlo tak daleko, že by se zmiňovali o Howardovi a když už, tak rozhodně ne takhle.

Z poza rohu se ozval tichý smích, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Tony cítil, jak mu při těch slovech zamrzla krev v žilách. Jak se vůbec opovažuje takhle mluvit, když neví absolutně nic!

"Rogersi, seš jedna velká sračka, mluvíš, jako by jsi věděl všechno, ikdyž doopravdy nevíš, ale co, všechno je vpohodě, protože ty jsi Kapitán zasranej Amerika a seš dobrej člověk!" vyprskl na něj.

Spokojené tření rukou o sebe bylo slyšet, ale znovu tomu nikdo nevěnoval pozornost.

"Oh Starku, ale já vím, vím například, jak sobecký člověk jsi, plný jen sám sebe, narcistický bastard, který dělá všechno jenom pro sebe." řekl Steve a cítil, jak se jeho vztek ještě zvyšuje.

"Není to ubohé Starku, vážně nejsi nic bez těch obleků a neříkej génius, miliardář, playboy a filantrop, protože to zní spíš jako omluva vůbec tvojí existence. Chceš být 'hrdina' tak moc, že sis udělal díru do hrudníku jen, abys pak mohl pohánět ty obleky! Chtěl bych vidět, co bys dělal bez obloukového reaktoru, bez obleků!"

Když Steve dokončil svůj proslov, rychle se pohnul směrem k Tonymu, který byl jakoby přibitý na místě. Z obličeje se mu vytratila veškerá barva, když viděl Steva, jak mu dává ruku na reaktor a vytahuje mu ho z hrudi.

To ticho bylo hrozné, všechny pohledy nyní směřovaly k Tonymu. Ten začal padat a temnota ho rychle pohlcovala, jeho poslední myšlenka byla na ten večer ve vile v Malibu, kdy mu Obadiah Stane vyndal reaktor z hrudníku.

Potom se současně ozvali úzkostný výkřik a šílený smích.

"TONY!"