Under The Sun

5.

,,Idiot," sykl jsem, jakmile jsem se vzpamatoval z toho počátečního šoku a podíval se na Hobiho, po jehož boku šla mně totálně neznámá holka.

Rovněž mě překvapilo, jak odehnal Jimina. Nečekal jsem, že dokáže být takový, ale zdál se hodně podrážděný. To kvůli mě?

Dorazili jsme do chatky a já pohledem hned skočil po mé posteli, do které jsem se teď tak moc chtěl skrýt.

,,Co tu ona chce?" protivně jsem zamručela a očima spočinul na té holce, jejíž jméno jsem nestihl postřehnout. A ani jsem nechtěl. Už teď vypadala otravně.

Tázavě jsem se na Yari podíval, vlastně jsem pořádně nepostřehl, že šla s námi.

"No..říkala jsem si, že tu asi nechcete být úplně sami.." usmála se sladce. Tch, jak blbá výmluva. Vám absolutně přesně, o co jí jde. Dostat se ke mně. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a došel jsem s Yoongim až k jeho posteli, aby se na ni mohl položit.

"Nechceš něco, čím by sis to chladil?" zeptal jsem se starostlivě a sedl jsem si k němu. Byl jsem vážně naštvaný.

,,Jediné, co chci, je odsud vypadnout," odsedl jsem si dál od něj a rukávy černé mikiny jsem si stáhl dolů, abych zakryl svoje zohavené ruce.

Jeho dotek mi nevadil, o to divněji jsem se v tuto chvíli cítil. Nedávalo mi to smysl. Před chvílí jsem někoho praštil s tím, že na mě nemá sahat a momentálně se mi v hlavě honily myšlenky na to, jak se jeho teplé jemné ruce dotýkají mého těla.

Až tak teplej snad nejsem!

Povzdychl jsem si. Já nechtěl, aby jel pryč. "Promiň, ale..to asi zařídit nedokážu.." zamumlal jsem. A byla to pravda. Můžu hodně věcí, ale zrovna tohle ne.

Podrbal jsem se za krkem a zklamaný z toho patnáctiletého kidíka jsem si povzdychl. Vážně jsem nečekal, že by se zrovna tohle na tomhle táboře stalo.

"Stejně pro něco asi skočím.." postavil jsem se a podíval jsem se na Yari, která to všechno pozorovala ze dveří. "Nebo tam mám poslat Yari a být tu s tebou?" zamyslel jsem se nahlas.

  Podíval jsem se na něj pohledem, který odpovídal za mě. Chtěl jsem, aby tu zůstal se mnou a aby ji poslal pryč.

On mi nevadil, ale její divné pohledy ano.  

Pousmál jsem se a podíval jsem se na Yari. Ta svraštila obočí.

"Hoseokieee..nemůžeš jít se mnou?" Zaškemrala. Střelil jsem po ní pohledem. Myslí to vážně..?

"Yari, chceš mě štvát ještě ty??" řekl jsem netrpělivě. Naštvat mě nechtěl opravdu nikdo. Tedy..možná jenom sebevrah. Vydržím toho hodně, ale co je moc, to je moc.

Yari si jen odfrkla a vyšla z chatky, takže nás nechala v chatce s Yoongim samotné. Povzdychl jsem si a promnul jsem si obličej ve snaze uklidnit se.

 Oddechl jsem si, když ta slepice odešla. Můj dojem z ní byl takový, že je to jedna z těch upištěných vlhkých holek, které si vyhlédnou hezkého kluka a pak ho pronásledují pokud možno na každém kroku.Já se setkal osobně s jenom jednou a jakmile se jí ukazála moje povaha, hned si nějaké výrazy náklonnosti rozmyslela. 

 Povzdechl jsem si a má grimasa se uvolnila.,,Díky," řekl jsem tiše směrem k němu a s dalším nádechem jsem se zvedl, abych mohl přejít ke svému kufru, z nějž jsem vyhrabal sešit s propiskou. Napadlo mě něco.Pomalými kroky jsem přešel k němu a sešit s tvrdými deskami i s propiskou jsem mu podal do rukou.,,Najdi si čistý papír a vypiš na něj to, jak se cítíš. Pak ten papír znič, jakkoliv. Roztrhej, zmuchlej, hoď do ohně,.. Prostě ho zlikviduj," pousmál jsem se na něj a zase se odebral k posteli.Sešit, jenž jsem mu podal, sloužil jako místo, kam píšu texty svých písní. Nebál jsem se, že by mě za to nějak soudil.