Under The Sun

3.

Vlajky byly zábavné. Tedy alespoň pro náš tým, všechno jsme vyhráli. Nevím, jak na tom byl druhý tým.

Právě jsme za sebou měli nejdelší nástup na tomhle táboře. Vysvětlovali jsme si, co a jak a proč a taky jsme řešili zítřejší program. My máme dopoledne i odpoledne táborové dovednosti, což znamená věci jako uzlování, stavění ohnišť nebo řešení šifer. A zdravověda, na tu nesmím zapomenout. Všechno to už ale umím nazpaměť.

Sedl jsem si na židli na verandě naší chatky a koukal jsem kolem. Následoval seznamovací táborák, ale ten bude až za nějakou chvíli. Pár lidí si vytahalo nějaké sportovní náčiní a otravovali s ním všechny okolo. Vybuchl jsem smíchy, když málem dva kluci vysklili Renovi okno ve dveřích.

Otrávený a unavený jsem ležel ve své posteli, která se zdála daleko méně pohodlná, než předtím.

Byl jsem vyčerpaný, ale vzhledem k tomu, že nás ještě čeká nějaké hloupé seznamování, nesměl jsem zahmouřit oka.

Proto jsem se držel násilím vzhůru, zatímco Jimin mne tu nechal samotného. Jak jinak taky, že ano.

,,Mh.." uniklo mi, když jsem se v posteli překulil na záda.
Bylo to peklo, upřímně.
Z venku se ozýval Hoseokův smích.
Já myslel, že bude někde s ostatními a on tu sedí venku.

Přemáhal jsem se, abych se zvednul a pomalými kroky přišel skoro k němu. Tedy, posadil jsem se vedle židle, na které si on hovil a beze slov sledoval dění okolo.

Všichni se bavili..

Podíval jsem se na Yoongiho, který se posadil vedle mě, a usmál jsem se. Nečekal jsem, že přijde, ovšem nevadí mi to.

"Pojď si sednout," s těmi slovy jsem se zvedl ze židle a sedl jsem si na zábradlí verandy naší chatky, i když to před pár minutami Ren na nástupu vysloveně zakázal. Zrovna tohle mi bylo úplně jedno.

Znovu jsem začal pozorovat ostatní a usmíval jsem se při tom. Sám jsem neměl moc chuť něco dělat, i když mě ostatní přemlouvali, abych s nimi šel hrát přehazku. 

,,Díky.." vydechl jsem a opatrně se posadil na židli, se spokojeným výdechem opouštějícím moje trošku suché rty.

,,Proč nejsi s ostatními?" sice jsem ho neznal natolik, abych soudil, ale přišel mi spíše jako společenský člověk. Přesný opak mne, abych byl přesný.

"Nevím," řekl jsem a pokrčil jsem rameny. To už to přijde divné i jemu? Vždyť i já mám občas ne úplně úsměvavé nálady. "Co ty?" Zeptal jsem se spíš ze zvyku, tuším, že nemá potřebu se moc s někým bavit.

Podíval jsem se na něj s nepatrným úsměvem a přejel jsem ho pohledem celého, jako bych ho viděl úplně poprvé.

,,Upřímně,  nejsem moc společenský.. Toho jsi si ale asi i všimnul," pohlédl jsem na něj, naše pohledy se na chvíli střetly.

Měl krásné oči, od nichž jsem se minimálně patnáct sekund nedokázal odtrhnout.
Pak jsem ale zrak přeci jen stočil stranou, aby to nebylo divné. I když to asi moc nenapomohlo.

,,Vlastně.. Jimin je můj jediný kamarád," nevím, proč jsem mu to řekl.

Na chvíli mě jeho pohled úplně rozhodil, přesto jsem na něj dál koukal a nevěřícně jsem pozvedl jedno obočí.

"Jediný?" Zopakoval jsem tiše. Neumím si představit, že bych měl jenom jednoho člověka, se kterým bych se mohl bavit.

"To ne," usmál jsem se, "odteď budu i já tvůj kamarád!"