Under The Sun

Prolog

tAKŽE
toto je příběh který sepisují 2 autorky..pro mě je to něco úplně nového xd
snad se bude líbit!

Já (Hope Minja) - Hoseok (normální písmo)
-Forgotten_Girl- - Yoongi (tučné písmo)

"Taeeeeeeeeee~!" nechal jsem kufry tam, kde byly, a rozběhl jsem se obejmout šedovláska, kterého jsem už skoro rok neviděl.

"Hobi!" zasmál se a vyběhl mi naproti. Pevně jsem ho objal a přes jeho rameno jsem viděl, jak k nám jde i tmavovlasý Jungkook.

"Ježííš, ani nevíte jak jste mi chyběli!" Vypískl jsem a div že jsem radostí neskákal tři metry do vzduchu. "Tak co, jak jste se celou tu dobu měli?"

"Šlo to," řekl s úsměvem Kookie a propletl si s Taem prsty na ruce tak, aby to nikdo neviděl. Tedy pokud nejde o mě, přede mnou neskryjou nic. Ti dva spolu jsou už nějakou dobu, vídají se totiž i mimo tábor, a tak to pro ně není tak těžké.

"Jenom šlo?" pozvedl jsem obočí, "To jsem ti tak moc chyběl? Awww~.." zasmál jsem se a rozhlížel jsem se kolem. Tolik známých tváří, byli tu všichni..a dokonce víc než všichni. Moji pozornost zachytily bílé vlasy, které se mihly kdesi v davu, kvůli čemuž jsem nepostřehl Kookieho odpověď.

"Kluci!" ze zamyšleného pohledu mě vytrhl známý hlas Jina, který byl z naší skupiny nejstarší. Zeširoka jsem se na něj usmál a zamával jsem mu na pozdrav.

Zatímco se tam ti tři bavili, snažil jsem se pohledem znovu najít bělovláska, ale zmizel mi z dohledu.

"Hoseoku!" vykřikl najednou Tae. No, najednou..očividně se o mou pozornost snažili už nějakou dobu, jen jsem je nevnímal. Nechápavě jsem se na něj podíval. "Neviděl jsi Jimina..?"

Zavrtěl jsem hlavou a znovu jsem prozkoumával dav známých tváří. "Asi ještě nepřijeli," řekl jsem ne moc hlasitě. Drtivou většinu lidí, kteří se tu shromáždili, jsem znal. Proto mě překvapilo, když jsem nedokázal rozpoznat bělovláskovu tvář. To je tu nový?

"Já se bojím, že ani nejel.." podíval jsem se překvapeně na Jina, který svoji myšlenku před chvílí vypustil.

"Myslíš to vážně? Proč by nejel?" Kookie se zeptal rychleji než já. Jin na to jen myknul rameny. Skousl jsem si nervózně ret. Bylo by mi líto, kdyby nepřijel..

"Půjdu se na to zeptat táty," pousmál jsem se a začal jsem se lidmi prodírat až pod velký dřevěný altán, kde seděl hlavní vedoucí tábora a zapisoval, kdo přijel, a bral si od nich potřebné věci. Zrovna něco řešil s jedním z praktikantů, když jsem za ním přišel.

"Počkej chvilku, Hobísku.." tím mě odsoudil na dobrých pět minut nic nedělání. Mezitím jsem se rozhlížel okolo, jestli se něco nezměnilo. Tedy byli jsme zatím jen u jídelen, ale zespod altánu bylo vidět i na lanový park a kousek do lesa. Vypadalo to tu stejně jako každý rok. Jen jsem se nad tím pousmál.

"Tak," konečně se na mě černovlasý vedoucí s milým úsměvem otočil, "copak potřebuješ?"

Povzdychl jsem si. Takhle před ostatními se tváří jako nejmilejší člověk na světě, ale doopravdy je nejpřísnější člověk na světě který netoleruje skoro nic. Přesto jsem se na něj mile usmál i já.

"Nevíš jestli přijede Jimin?" zeptal jsem se, zatímco jsem se znovu rozhlížel po ostatních.

"Měl by, neboj se," řekl zamyšleně, "měli by tu být všichni z minulého roku. Jo a.."

"A?" Nenechal jsem ho domluvit,za což mě zpražil pohledem, a se zájmem jsem se na něj podíval

"Min Yoongi, je tady poprvé."