unspoken words✔️

30. vzpomínky

Nahoře Zack :3

Zůstali jsme na sebe se Zackem jen nevěřícně hledět, bylo to, jako by se kolem nás zastavil čas. Jeho pronikavě modré oči se mi vrývaly do paměti a nastartovali tak hromadu vzpomínek, na které jsem chtěla dávno zapomenout, a které mi způsobovaly mražení po celém těle. V jedné ruce držel cigaretu, napůl dokouřenou, kterou hned po mém hlubokém výdechu zahodil.

Od nočního polibku, který mi Zack věnoval, a kterému jsem se ze začátku nemohla vůbec bránit, jsem ho neviděla. Byla jsem za to ráda, ale teď, když se objevil, jakoby se mi vše nanovo připomnělo. Ta noc u nás na zahradě se mi zjevila před očima jako krátký film. Hned poté následovala vzpomínka na něho s Juliou na lavičce, na jeho prosebný pohled, když ležel zkrvavěný na zemi, jeho studené konečky prstů, které se dotýkaly mého celého těla, jeho krásný úsměv, když jsme byli ve školní kantýně, jeho pevný stisk, když mě zvedal ze země... Jakoby mi jeho tmavé oči říkaly ,,nezapomeň na to."

,,Obřad už skončil." Hlesla jsem. Nenapadlo mě nic, čím bych započala konverzaci, ani nic, čím bych mu dala najevo, jak mě ranil. ,,Já vím." Dodal stejně nepřítomně a dal si ruce do kapes od černých džínů. ,,Chtěl jsem jen předat malou kondolenci jeho rodině a.. popřát jim hodně štěstí." Kývla jsem a znovu se mu zadívala do očí. Chvíli ještě bylo ticho, než se Zack znova odhodlal ke slovu. ,,Amy, jak jsme si posledně povídali.. Mrzí mě, že jsem to na tebe tak vybalil a vyžadoval po tobě, aby ses rozmyslela hned na místě. Bylo to nesprávné, nejen kvůli tomu, jak strašnou věc jsem ti udělal. Prosím, nezlob se na mě, vážně mě to mrzí." Natáhl ke mně ruku, jako by mě chtěl pohladit po rameni. Já ale uhnula. ,,Zacku.. Mě taky mrzí, že to tak dopadlo, měla jsem tě opravdu ráda. Ale musíš uznat a pochopit, že jsme to strašně uspěchali. Nejdřív jsem si myslela, že to je jenom moje domněnka, ale když jsi mě ani ne po měsíci vztahu dokázal podvést, akorát jsi tím dokázal, že jsem se nepletla. Promiň." Souhlasně zakýval hlavou a podíval se na své boty.

,,S kým teď vlastně chodíš?" ,,To je snad jedno, ne?" ,,Není Amy!" Zvýšil hlas. ,,Promiň.. Jen mě to zajímá.." ,,Víš.."

,,Amy?" Ozvalo se za námi. Hned jsem poznala, že to je Justin. Povzdechla jsem si a znovu se zadívala do Zackových očí, naznačujíc, že to je on, na kterého se ptal. ,,Aha.. Už chápu." Šeptl s trochu smutným úsměvem. ,,Tak se měj Amy, rád jsem tě viděl." ,,Ty taky." Tentokrát už jsem nechala jeho ruku lehce se dotknout té mé a sledovala, jak mizí pryč.

,,Co ti chtěl?" Zachraptěl podrážděně Justin, objímajíc mé rameno a sledujíc Zacka jak odchází, stejně jako já. ,,Nic, jen jsme do sebe narazili." Zalhala jsem. Podle Justinova naštvaného výrazu bylo vidět, že mi nevěří, ale neptal se, za což jsem upřímně byla dost ráda, takže jsem nemusela nic vysvětlovat.

***

Moje upnuté, černé šaty spadly na zem a hned, jakmile jsem je kopla do rohu, Justin mě hodil na postel a znovu mě políbil. Netrvalo dlouho, stáhl si kalhoty a vnikl do mě. Bylo to nepopsatelné, všechen ten vztek a smutek ze mě najednou úplně vyprchal a já si užívala jen jeho svalnaté, teplé tělo a přerývané vzdechy.

Ahooj, vítám vás u nové kapitoly. Zárovn bych se chtěla omluvit, že není moc povedená, ale dnes odjíždíme na dovolenou, takže si bavím a mám další starosti, takže jsem tuhle kapitolu psala na několikrát. Doufám ale, že se vám líbila a chtěla bych moc poděkovat za skoro 1000 očiček. mám vás moc ráda<3