První slza dopadla na list ošoupaného deníku. Nevěděla, že ho má, takže si ho musel psát až po jejím odchodu.
„Matka zemřelého nám pověděla, že jste jeho přítelkyně, proto jsme vás kontaktovali" řekla monotónním hlasem postarší sestřička, která jí dala deník do ruky.
„Řekl, že až zemře, máme vám to dát. Ovšem telefonní číslo, které nám pán dal, bylo špatné" promluvila do hrobového ticha sestra.
Pravda, změnila si číslo kvůli němu. A teď toho tak litovala. Jediná láska jejího života zemřela včera večer. Jen tak z ničeho nic. A svět si jeho odchodu vůbec nevšiml. Chlapcova smrt přinesla jen pláč postarší ženě a nyní i mladé blondýnce.
Jakmile postarší sestra odešla, se blondýnka svezla na kolena a bolestivě vyjekla, na což propukla v obrovský pláč. Nestihla mu říct, jak jí to mrzí. Nestihla se mu omluvit. Nestihla mu říct, jak ho miluje.
