Pohřeb byl rychlý. Přišli na něho jen dvě ženy, které byly chlapcovi jediné ženy, co kdy miloval.
„Trpěl tak dlouho. Už jako malý kluk míval problémy. Konečně je však u našeho pána tam nahoře. A vsadím se, že se teď na nás dívá a směje se tomu, jak tu bulíme jako blbky" popotáhla smutně s kapkou smíchu postarší žena a vzala dívku kolem ramen.
„Zabila bych ho osobně, kdybych se to, že je nemocný a on mi to tajil, dozvěděla ještě předtím, než by umřel! Proč to sakra udělal?!" vyjekla blondýnka plačtivě.
„Víš děvče, věř nebo ne, ale udělal to pro tvé dobro. Kdyby ti to řekl na začátku, jen by ses strachovala, trápila a byla bys na tom jako já. Kolikrát jsem kvůli němu skončila v nemocnici!" usmála se na ní smutně žena.
Blondýnka chápavě přikývla. Ale i tak na něho byla naštvaná. Nikdy mu tuhle lež nemohla odpustit. Ani když se z donucení oženila, ani když porodila děti a ani, když ona samotná umírala. Nikdy na něho nezapomněla. Pro ní by už navždy její první a poslední láska.
