U mé kámošky byl obraz ženy. Prý to je její prapraprapraprababička. No ať to je jakkoliv když se mnou byla Sára obraz vypadal mile ,v obličeji její prapraprapraprababičky byl neškodný úsměv a laskavě oči.
Ale když Sára odešla měla jsem pocit že mě ty oči sledují.
Už nebyly laskavé i když se usmívala.
Měla jsem z toho nepříjemný pocit.
A tak jsem jednou čekala na Sáru až se upraví sama v obýváku. A koukala jsem se na mobil v ruce ,ale pocit že mě někdo nebo něco propalují pohledem byl silný. Až když jsem zvedla hlavu a automaticky jsem se podívala na obraz.
K mé hrůze se Sářina prapraprapraprababičky mile usmívala ale v očích měla šílený výraz ,a v rukou svírala holičský nůž.
Hrůzou mi staly vlasy na zatilku ,hned jsem běžela za Sárou a rychle ji táhla do obýváku aby to viděla.
Nechápavě semnou šla a obě jsem se podívali na obraz.
K mému překvapení obraz Sařiny prapraprapraprababičky byl zas normální. Seděla na křesle a milé se usmívala ,laskevé oči. A ruce měla položené na kolenou ,nic v rukou nedržela.
Dodnes to nechápu a Sára se o mě docela bála víte proč?
Byla jsem černovlasá, a po incidentu s obrazem mi zbělely vlasy hrůzou.
Sára proto odnesla obraz do knihovny kam já nikdy nechodila ,takže jsem už zas v pohodě. Samozřejmě až na noční můry a bílé vlasy.
