Subinka

pětadvacet na holou

Teď už nebylo cesty zpět. 

Kostky byly vrženy. 

Madam se zvedla, zatleskala, pronesla prosté "židle!", do místnosti doslova vběhli dva mladíci, kteří ve vteřině odnesli židle i stoleček u kterého jsme seděly. Podala mi podepsanou smlouvu, usmála se a lehce uchopila za ruku. Přešly jsme do další místnosti. To byl vkusně zařízený salónek, ale ani tam naše cesta nekončila. Mimoděk podala papíry co držela v ruce, dalšímu mladíkovi, okolo kterého jsme procházeli- "do kanceláře", dalších slov nebylo potřeba. Dlouhá chodba a na konci dveře. To byl náš cíl. 

Herna.

Dech se mi zatajil a jestli jsem do teď nebyla unešená a vyděšená zároveň, tak teď jsem byla. Něco takovýho jsem neviděla a ani v nejlepším pornu. Lavice, kříže, klece, háky, úpony ve stropě na vázání, no prostě vše na co si jen hříšná duše vzpomene. 

A těch hraček. Mnoho z nich netuším ani jak se jmenujou natož, jak se používají. Ale to už určitě brzy zjistím.

Madam ukázala na jedny z dveří, které byly v herně. 

"Jdi se vysvléknout a odložit si věci, nenech mě čekat."

Komůrka byla oproti herně světlá a malá. byl tu menší divan a dvě židle, stůl a zatmavené okno. Dál ani nevím, rychle jsem ze sebe začala strhávat oblečení a snažila se abych byla co nejdříve zpět.

Vrátila jsem se do herny. Má Paní seděla na "trůnu" nebo jak to nazvat, který dominoval celý místnosti. Po její levici stál Radek. poprvé jsem ho viděla vysvlečeného a byl to opravdu kus chlapa. Široká ramena, svalnaté ruce, pravý pekáč buchet. Na sobě měl kožený kalhoty a pak už jen nějaký kožený náramky a pásky, škrabošku a černý masivní obojek. 

"Jen pojď a neboj se, vyzkouším jak na tom jsi a taky vyzkouším jak poctivě jsi trénovala svůj úkol."

Paní přešla k lavici a pokynula mi. Poslušně jsem se na ní položila. Začala jsem se třást a taky trochu litovat, že jsem sem vůbec lezla. Chopil se mě Radek, ruce mi přivázal nad hlavu, na nohy mi nasadil pouta, ale mohla jsem s něma hýbat, nedal mi je od sebe. 

"Pamatuješ si na své drobné prohřešky, kterých jsi se dopustila?!" Její hlas byl tak sebejistý a pevný, že vůbec nepřipadalo v úvahu nějak odporovat natož neodpovědět. "Ano." Hlesla jsem a s napětím čekala co bude dál. 

"Dobře, to znamená pětadvacet na holou. Aby jsi si to pro příště pamatovala. Dostaneš je od Radka, ze začátku tě bude šetřit."

Pětadvacet co?! 

"Rozumněla jsi?!" zahřímal Radek a já ucítila první svižnou ránu důtkama přes zadek.

"Ano,ano...děkuji....!" Vypadlo ze mě téměř automaticky.

"Budeš si počítat sama, zřetelně a nahlas." Dával mi Radek instrukce. "Začneme, počítej."

Do desíti ran jsem to nesla dobře, ale už jsem cítila jak mě začíná zadek bolet a Radek maličko zesiloval. Paní se na to dívala ze svého čestného místa a jen se malinko pousmívala, když jsem už po každé ráně maličko sykla. U dvaceti nás zarazila a nařídila Radkovi aby přidal. 

Posledních pět ran bylo utrpení, ale zároveň naprostá slast. Když jsem na sobě ucítila dotek kůže důtek naposledy, už mi tekly po tvářích slzy. Opravdu to bolelo.

"Vypadá to, že jsme u konce, ale mám chuť ti ještě přidat.Co myslíš otroku? " Radek jen s úsměvem přikynul a mě se zatmělo před očima. 

"Prosím ne, prosím Paní...."doslova jsem žadonila jako malá holka a slzy mi dál tekly po tváři. 

"Dobrá, když tak hezky prosíš, necháme tě odpočinout si a ukážu ti co dělám já s neposlušnými subíky a subinkami. Radek má u mě jeden prohřešek, tak je na čase ho potrestat a ty mi budeš po ruce."

Radek beze slova poklekl, Paní si ho připnula na vodítko. Odvedla ho ke kříži kde ho připoutala. Jeho mučení trvalo asi hodinu, bylo to něco neuvěřitelného a já jsem si byla jistá, že něco takového nemůžu v životě vydržet. Pak Radka odpoutala, pohladila a něco mu chvilku šeptala do ucha a on jen přikyvoval, pak poodešel do kouta kam se schoulil jako malý kluk.

"A teď ty."

Srdce mi poskočilo a já si furt nebyla jistá jestli štěstím nebo strachem.