Dnes se určitě něco stane cítím to ve vouskách. Uběhl týden od napsání mého pomyslného deníčku. Moment co je to za světlo! Pomalu ale nistě se mi začínají zobrazovat tvary. OMG. Já vidím. Maminka se nademnou sklání a olizuje mě. Svět je krásný. Jé já jsem ale krásná, mám šedivou barvu a na zádech malý flíček. Mám dokonce i bratry a sestry. Celkem nás je osm.
Já jsem nejmladší. Když jsem konečně otevřela oči musela jsem se naučit chodit. Nejprve jsem se batolila ze strany na stranu. Jednou jsem dokonce i spadla. Chtělo se mi brečet, protože mi to vůbec nešlo. Samodřejmě moji sourozenci to už jak takž umí. Když jsem ale opravdu poprvé otevřela oči uviděla jsem náš domov. Bydlíme v domě, v malém pelíšku. Ten nám je ale těsný tak nám daly bednu vystlanou kožešinou. Tu mám nejradši. Vždycky si se sestrami lehneme vedle sebe abychom se hřály. Mám ráda svůj domov. Maminka je na mě hodná a pomáhá mi při chození. Už to docela umím. Jednou k nám přiběhl malí člověk a vzal mě do ruky. Začala jsem mňaučet, protože to bolelo a bylo to nepříjemné. Vtom přiběhl větší člověk a povídá něco tou svoji řečí. Jediné co jsem přeložila bylo Tečku. Aha to bude asi mé jméno.
Tak odteď se jmenuji Tečka. Velký člověk mě pomalu položil do pelíšku a pohladil. Potom odešel i s malím člověkem. Běžela jsem za maminkou abych jí řekla že se jmenuji Tečka. Maminka nikde nebyla...
Ahoj. Asi se ptáte jak mě napadlo napsat tuhle knížku. To jsem jednou byla u kamarádky a pozorovali jsme jejich koťata a mě napadlo napsat knihu o tom jak se cítí koťata. Tak ji tu máte.
Zavřete oči odcházím
Fanynkasedl.
ČTEŠ
Život v kůži koťátka
Randompřemýšleli jste někdy nad tím jak se cítí malé koťátko. Tady jsi můžete přečíst jak se vyvíjí život malého koťete Tečky.
