"Pomozte mi. Maminka se ztratila!" volala jsem úpěnlivě na sourozence. Ti zvedly hlavu, aspoň ten kdo v horkém dni nespal. Doběhla za mnou Micka, Mourinka, Ondřej a Flegy. "Vážně?" zeptala se Micka. "Jo fakt nedělám si srandu. A je snad tady někde." odpověděla jsem jí drze. "No to není" odpověděla sklesle Mouri. "Pak ji tedy musíme vypátrat." řekl výtězoslavně Flegy. Rozběhly jsme se mámu hledat. Běhaly jsme z pokoje do pokoje a nikde nic. "Pomóc."ozvalo se žalostné zakníkání. "To je Ondřej!!" křikla jsem. Vydaly jsme se spěšně společně s Flegym a Mickou do pokoje odkud zvuk přicházel. Později se k nám přidala Mourinka, která se byla podívat do kuchyňe. Taky ten zvuk slyšela. Doběhly jsme. Už jsme jen viděly jak člověk, ani velký, ani malý bere Ondřeje a pohodlně si ho dal na klín. Podle toho že začal vrnět jsme poznali že se mu to líbí. Tak jsme ho nechali a šli jsme hledat dál.
Šla jsem se podívat ke dveřím zahrady. Viděla jsem stopy jak vedou od dveří. Jak jsem je viděla? Máma očividně stoupla do něčeho mokrého a tak byly vidět její stopy. Zavolala jsem na sourozence. Přiběhli i s Ondřejem. Byly pootevřené dveře a my jsme byly celkem malý tak jsme se protáhly. Vydali jsme se po čerstvě posekané trávě. Bylo to příjemné. Rozdělili jsme se a já se vydala k modrému kruhu, který byl plný vody. Obešla jsem ho a přitom mňaučela abych přivolala maminku. Najednou jsem ale uslyšela jak mě někdo volá. Rozběhla jsem se k Flegymu. "Micka spadla za bedny a nikomu se ji nepodařilo vytáhnout!"řekl Flegy. Poznala jsem v jeho hlase strach. Já ho ale dostala taky....
Ahoj já se omlouvám že dlouho nebyla kapitola. Tak doufám že se nezlobíte. Tak zavřete oči odcházím.
Fany
ČTEŠ
Život v kůži koťátka
Diversospřemýšleli jste někdy nad tím jak se cítí malé koťátko. Tady jsi můžete přečíst jak se vyvíjí život malého koťete Tečky.
