Nerozumím tomu, proč rodiče nemají rádi mou sestru. Neustále mi říkají, abych ji neposlouchala a navádí mě, abych se s ní nebavila.
Dokonce to zašlo tak daleko, že den jejích narozenin raději stráví se svými přáteli, než s ní.
Ráda bych zjistila, pr...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Domů jsem se ze školy vracela značně zmatená a nespokojená s tím, jak se mé nejbližší okolí chová.
„Co se děje?"
Ohlédla jsem se.
Za mnou šla Lesana ve svém typicky tmavém oblečení a trochu smutně na mě hleděla.
„Nic..."
„Komu to nalháváš? Snad ne sobě?"
„Nerozumím tomu. Jaktože ti vůbec nevadí, jak se k tobě ostatní chovají? Proč to z nás dvou nesu hůř já?"
„Ty to hůř neseš, já to hůř odnáším. Nikdo by ti nekřivdil, kdyby ses se mnou nebavila."
Znělo to logicky, znělo to lákavě, ale... ne. To nejsem já. Tohle bych udělat nemohla.
Kdybych to udělala, možná bych měla klid. Ale ona věděla, že to neudělám. Vlastně proto mi to řekla. Ale tehdy jsem ještě netušila, že je to jen velice taktická hra.
Nadechla jsem se. „Jenže... já se s tebou nepřestanu bavit."
Měla jsi přestat, Klaudie. Měla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
