2 týdny tábora

Seznamování

Chvíli jsme si povídali s Ellie ve stanu a pak byl oběd. Stoly byly rozdělený podle oddílů takže jsem nebyla s Ellie. Sedla jsem si na židli proti Amy a Terce vedle malé holčičky. Odešla jsem do řady pro jídlo.

Když jsem se vrátila zjistila jsem, že vedle mě si sedl Kuba. Znervózněla jsem. Furt mě nepřešel vztek, ale taky ne ten pocit, že působí dost mile. Bez pozdravu jsem se vedle něj usadila.

Ta malá holčička vedle mě se snažila nalít si šťávu a trochu vylila, protože ten velkej džbán neudržela.,,Já ti pomůžu chceš? "Nabídla jsem se. Koukla se na mě svýma obrovskýma očima a kývla. Nalila jsem ji i sobě. Po džbánku se natáhl Kuba. Dotkl se mojí ruky. Měl tu svou tak teplou až jsem se otřásla. ,,Já ti to naliju." Řekla jsem radši. ,,Dík." Usmál se na mě. ,,Sakra. Tohle bude těžký" řekla jsem si a radši jsem se zase dala do jídla.

◾◾◾

Po obědě byla dvě hodiny pauza. Ellie se odešla pozdravit se všema kamarádama a já zůstala ve stanu sama. Nudila jsem se. Chtěla jsem vytáhnout mobil, jenže jsem ho tady neměla. Zatím to tady byla jenom hrůza. Už jsem málem vytáhla mamčinu knížku, ale pak jsem se rozhodla, že radši půjdu poznat svý sousedy, i když ani to mě nijak zvlášť nerozveselilo.

Vedle bydlely dvě o rok mladší holky. Laura a Kája. Byli hodný a celkem jsem se s nima zakecala, ale cejtila jsem se trochu jako pátý kolo u vozu a vzhledem k tomu, že jsem vůbec nebyla zvyklá normálně si s lidma povídat(většinou jsme si totiž esemeskovali, i když jsme třeba seděli vedle sebe) tak jsem se cejtila hrozně nesvá a tak jsem radši vypadla.

Když jsem vlezla do stanu na druhé straně vedle nás, ležel tam kluk na matraci. Když jsem vstoupila, otočil se a usmál se. Byl to Kuba.,, P.. Promiň zakoktala jsem a otočila jsem se.,, Jenom poznávám svý sousedy. ",, Zvedl se a poklepal na matraci proti sobě. Pomalu jsem si sedla proti němu a dala jsem si nohy na postel.,, Můj spolubydlící mi právě odešel. " Naklonil se ke mě a zašeptal.,, Ani bych se nedivil, kdyby právě špehoval Ellie. Dělá to už sedm let" Zasmála jsem se.,, A ona si toho ještě nevšimla? ",, To nevím. "
Vtom do stanu vtrhl nějakej kluk. ,,Čau Vojto tohle je Berča. "Představil mě trochu stydlivě Kuba.,, Ajej přitáhl sis do stanu holku. Tak to já radši zase půjdu. " Ne!" Vykřikla jsem.,,Já už jsem stejně na odchodu. "Protáhla jsem se kolem něj a vrátila se do našeho stanu.,, Hmm pěkná. " Slyšela jsem odvedle. ,, Nech si to jo. "Slyšela jsem říct Kubu a potom se náš stan otřásl pod nárazem hozenýho polštáře.,, Hm to budou holky zklamaný. Víš přece, že se tady na tebe stojí fronta. "Smál se Vojta. Tohle jsem nechtěla poslouchat. Nechtěla jsem slyšet nic z toho. Chci tenhle tábor nesnášet a naštvat tím mamku. Rozhodne ne milovat, podle zdrojů, nejpřitažlivějšího kluka z tábora. Vyrazila jsem ze stanu a narazila jsem do Ellie.

,, Á tady jsi." řekla. ,,Chci ti někoho představit. "Za Ellie stali dvě holky.,,To jsou mí kámošky. Jsou to dvojčata. Viki a Sára." Ukázala na každou z nich.,,Ahoj "pozdravili mě současně.,, Čau. " Odpověděla jsem já a představila jsem se. Zalezli jsme k nám do stanu a povídaly jsme si. Pak jsme si zahrály Uno a po nějaké době zase zazvonil zvon a ozval se hlas. Prograaaam!! Křičel. Holky zapištěli.,, Hurá!!" Viki a Sára odběhli a Ellie mi řekla co mám dělat.

Vzala jsem si karimatku, pevný boty a nastříkala jsem se před stanem repelentem. Ellie se se mnou rozloučila a každá jsme odešly ke svýmu týmu. Když jsme se všichni sešli, vyrazili jsme do lesa. Jenda pro nás měl svačinu-pro každýho rohlík a jabko. Když jsme dorazili na místo, kde jsme se rozhodli usadit, každýmu nám kousek dal. Rozložili jsme karimatky do kruhu a hráli jsme různý seznamovací hry. Byla to celkem zábava.

Když jsme se vraceli ke stanům, doběhl mě Kuba.,, Tak jak se ti to líbilo? "Ptal se.,, Myslela jsem, že to bude horší. " Svěřila jsem se mu.,, Ty sis myslela, že to nebude dobrý? ",,No popravdě jsem na táboře nikdy nebyla a ani jsem sem nechtěla. ",, Tak co tady teda děláš? "Zeptal se, i když odpověď asi znal.,, Rodiče mě sem poslali. Myslí si, že... Zarazila jsem se. Uvědomila jsem si, že se za to proč tady jsem vlastně stydím. Všichni tu byli tak hodný a já tady nechtěla bejt jako ta závislačka. Ani nevím. Asi chtěj, abych poznala nový lidí. " Pokračovala jsem.,, Ale já... ne, že bych nechtěla poznávat nový lidi, jenom nejsem zvyklá tolik se s nima bavit víš? Možná právě rodiče doufají, že se to tady změní. "Tohle vlastně pravda byla. Mobil mě odděloval od pravých kamarádů. Možná prostě rodiče chtěli, abych poznala pořádný kamarády, který mě nebudou soudit podle toho kolik mám zrovna liků.,, Aha. " Řekl Kuba. ,,Takže ty tady nechceš být? ",, Ne. Nezlob se na mě za to, ale zatím to tu nesnáším. ",, Tak s tím ti rád pomůžu. " Nabídl se.,, To se musí změnit. "Usmála jsem se. Přece jenom bych se nemusela snažit pořád ho ignorovat. Může z něj být jenom super kamarád. Sedli jsme si za stany. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem cejtila jeho energii, jak působí na mě. Při tom pomyšlení jsem se zatřásla.,, Jsi v pohodě? " Zeptal se.,, Celá se třeseš. "Až teď jsem si uvědomila, že jsem se nezatřásla jenom jednou, ale že se třesu celou dobu. Byla jsem tady z toho místa celá nesvá. Nebyla jsem zvykla být s tolika lidmi. Nebo spíš vnímat, že jsem s tolika lidmi. Většinou jsem je znala spíš přes SMSky a venku jsem koukala do mobilu, takže jsem nevnímala svět kolem. Až teď mi došlo, že možná můj vztah s mobilem vážně není v pořádku.,, Ber? " Přerušil mí úvahy Kuba.,, Děje se něco? ",, Uvědomila jsem si, že jsem až moc dlouho neodpověděla.,, Jo jasně. Ehm ...nic se neděje. " Odpověděla jsem rychle.,, Jenom se mi stýská. ",, Po rodičích? " Zeptal se překvapeně.,, Ne po... "Zazvonil zvon. Byla večeře. Díkybohu. Jinak bych rychle musela vymyslet nějakou dobrou výmluvu, že se mi nestejská po mobilu. Zvedla jsem se a běžela jsem k jídelně. Museli jsme být jako tým co nejdřív seřazený v řadě na oběd, jinak půjdem na jídlo jako poslední.,,Poběž "otočil se na mě Kuba. Zapnula jsem turbo a rozběhla jsem se úplným sprintem. Nevím kde se to ve mě vzalo. Takhle rychle jsem ještě nikdy neběžela. Předběhla jsem Kubu a u jídelny jsem byla mezi prvníma. Kuba zadejchaně přiběhl pár metrů za mnou.,, Dobrý" Uznaně mě pochválil. ,,Vzala jsi to dost vážně. "Usmál se.
,,Jsme! " Ozvala se Marča, vedoucí týmu řadícího se vedle nás.
,,Jsme! "Vykřikl Jenda.
Super dostaneme oběd už jako druhý. Kolem procházel oddíl Marči dovnitř. Vojta cestou na Kubu za mnou mrkl a na mě se darebně usmál. Kubovi oči naznačovali, že až se vrátěj z večeře, ještě to proberou. To už Vojtu zřejmě nezajímalo. Musela jsem se při tom zasmát. Kuba se na Vojtu tvářil dost vražedně. A Vojtův nevinnej úsměv mě hrozně rozesmál. Kuba se na mě překvapeně podíval.,, Je to tady fakt hrozný viď? "Řekl jen tak s vážným výrazem. To mě rozesmálo ještě víc.
Kuba se taky rozesmál. ,,Tak pojďte vy dva." Volal na nás Jenda. Celej náš oddíl už byl vevnitř a na mě se mračily všechny holky. Ups. No začíná to teda fakt zajímavě.