nejlepší léto?

8. kapitola

Jeden den Julia vařila. Nechtěla nám říct co vaří a nemohli jsme ani nakouknout. Prej je to překvapení. Já tak nesnáším překvapení. Jako největší nedočkavec a netrpělivec jsou pro mě překvápka debilní.
Brácha si hrál nahoře ve svém pokoji a nemělo cenu ho rušit
Tím pádem nejlepší čas jít na procházku se Samem. Dala jsem si pruhované triko, kraťasy a snad ty nejpohodlnější tenisky na světě. Vlasy jsem si dala do drdolu a mohli jsme vyrazit. Přešli jsme opět lávku a dostali se na cestu. Dneska však bylo extrémní horko a tak jsme místo cyklostezky na slunku zvolili procházku v nedalekém lese.

Byl tam krásný chládek a stromy zabraňovaly přístupu sluníčka. Byla tam docela zábava na to, že mě lesy vždy nudily. Našli jsme místo, kde byly kameny blízko u sebe, takže nás nenapadlo nic jinýho, než že budem skákat z kamene na kamen a nesmíme spadnout. Jo jak malý děti. Dále jsme pak lezli na menší stromky a házeli veverkám oříšky, které jsem měla v kapse. Pak mi Sam nastavil ruku a řekl:,,Smím prosit?"
Já mu svoji ruku položila na jeho, on mě chytl za pas, já za ramena a "tancovali" jsme. Chtělo by to hudbu, ale zpěv ptáků a šumění stromů stačilo. Dívala jsem se mu do očí. Všechno, za co mi život stojí je přede mnou, nebo vaří. Kdybych do něho tenkrát nenarazila, když jsem spěchala, nepotkala bych Sama. Kdybych šla na jinou střední školu nepotkala bych Julii. Stačilo jenom tak málo a můj život by byl jiný. NAŠTĚSTÍ není. Nejednou mi dal pusu a já mu polibek opětovala. Po chvíli jsme usoudili že je čas vrátit se do chalupy.
,,Kudy jsme přišli?" zeptala jsem se
,,Myslím že odtud." odpověděl Sam a ukázal doleva. Po chvíli jsme se dostali k ceduli kde bylo napsáno: "zákaz vstupu. Hrozí nebezpečí"
Tak jsme se vrátili na místo a přemýšleli jsme kudy teď. Šli jsme doprava a nic. Šli jsme rovně, kde se cesta rozdělila. Šli jsme zase doprava a to už jsme opravdu nevěděli kam dál. Ztratili jsme se! Hledali jsme cestu všude a ztratili jsme se ještě víc.,,Už nemůžu Same, ztratili jsme se. Sedneme si a třeba kolem půjde myslivec nebo ten co kácí stromy."
,,Tak dobře" řekl Sam a sedl si za mnou na kámen. Nebyly tu ani značky a neměli jsme ani mobil. Seděli jsme asi hodinu a já už byla vyčerpaná, měla jsem takovou žízeň, že jsem viděla rozmazaně a po tváři mi začala stékat slza. Sam mě objal a uklidňoval.
Po asi 20 minutách jsme uslyšeli štěkot psa.
,,Super ještě nás tady nějakej vlčák, nakažený vzteklinou rozcupuje na kousky!" Zabručela jsem.
Ale tenhle štěkot mi byl povědomý. Takový který slyším každý den, takový který mi dával najevo abych mu dala trochu slaniny
,,Denyyyyyyy" zařvala jsem a stoupla si.
,,Denyyyyyyyyyyy" zařvala jsem ještě jednou z plných plic až se mi zlomil hlas a padla jsem na kolena. Sam mě vzal zase do náruče a za chvíli jsme slyšeli menší kamínky, které létaly na všechny strany. Byla to Denny, která za námi běžela
,,Šikovná holka." vydala jsem ze všech sil.
Denny mě olízla otočila se Sam ji se mnou v náruči začal následovat. Já už ani nevěděla co se děje. Zpozorovala jsem, že Sam už je taky unavený a tak jsem vyskočila z jeho náruče a šla po svých. Motala jsem nohama a vypadala jako opilec. Musela jsem se o Sama alespoň opřít. Za chvíli jsme byli venku. Na asfaltce jsme viděli zadýchanou Julii s bráchou.,,Denny utekla a my jsme nevěděli kam, asi vás hledala."řekla Julia a pohladila ji po srsti. Byla jsem šíleně unavená a lehla jsem si do postele. Julia mi přinesla sushi a něco k pití.
,,Překvapení!" řekla Julia
,,Jak jsi to udělala?" zeptala jsem se
,,To je tajemství!" odpověděla a usmála se.
Celá hladová jsem začala jíst.Sushi je moje nejoblíbenější jídlo. Vzala jsem kus lososa a dala ho Denny za záchranu. Chutnal jí moc. Ať je to pro psa zdravé nebo ne, zachránila nás a to se odměnit musí!