stejně, jako cigaretovej kouř ses mi rozplynul.
zůstala jen vůně na oblečení a tvý něžný věty v hlavě.
jizvy na srdci, jizvy na krku,
kde jsi mě líbal - už nezmizí.
kus ze mě, kterej sis vzal s sebou.
prázdný místo někde uvnitř.
zničil jsi holku, co měla sny.
chrčím, jak porouchanej motor, co za chvilku bouchne.
ale ty pořád přilejváš benzín - tvoje slova jsou tichá a prudká, jako zapalovač.
chceš abych shořela.
a já se furt nechám ničit v marných oceánech naděje a bolesti.
každej nádech je těžší a snažím se křičet.
jsi kouř
nádechem mě zabíjíš, ale strašně moc mi chutnáš.
ČTEŠ
death throes
PoetryNemam místo v zápisníku, tak proč neukázat všem kolem, co se mi tvoří v hlavě?
