Bratrův kamarád ✔

Chapter 5.

Austin mě chytil za ruku a popohnal k sálu. Vešli jsme dovnitř a nechali se klukama vést. Přece jen to byli oni, kdo kupoval lístky. Došli jsme do naší řady. Chtěla jsem si sednout mezi Austina a Cortney, ale Austin pustil Sebastiana před sebe. Seděli jsme Joel, Cameron, Cortney, Já, Sebestian, Austin a Adrian. Chvíli jsme si s Courtney povídaly o klucích. Courtney byla nadšená, že sedí vedle Camerona. Otočila se na něj a napila se z jeho kelímku. Nebyla vůbec nenápadná, zachytil její pohyb koutkem oka, otočil se na ní a usmál se. Byla tak nadšená, že mi chytla za ruku. Normálně by to nevadilo, ale ona mi stiskla ruku, tam kde mě matka řízla. "Auu!" Vyjekla jsem a vytryskli mi slzy. "Promiň. To jsem nechtěla." Bědovala nad sebou Courtney. Uklidnila jsem jí, řekla jsem že je to dobrý a nebolí to. Byla to lež. Bolelo to jako čert. V sále se setmělo. Po tvářích mi začali téct slzy. "Bolí to?" Nahnul se ke mně Sebastian. On to viděl? Jen jsem přikývla. Hlas se mi vytratil. Naklonil se ke mně a objal mě. Páni, ta jeho vůně je úžasná. Něco mi šeptal do ucha, nerozuměla jsem tomu, ale to mi bylo jedno. Odtáhl se ode mě, když film začínal. Teprve při úvodní znělce mi došlo, že je to horor. S Courtney jsme se na sebe tiskly strachy. V půlce filmu jsem měla snědený celý popcorn. Vždycky, když mám strach tak se musím nějak zaměstnat. Většinou jídlem. Ukradla jsem pár zrníček Sebastianovy než na to přišel. Poté mě už ani nenapadlo hrábnout mu tam znovu. Moje modlitby byly vyslyšeny, když se na plátně objevily titulky.  Kluci se mi smáli. Utahovali si ze mě. Dokonce se k nim přidal i Austin. "Ale no tak, ségra, vždyť to byl jen film." Naštvaně jsem vyrazila napřed. To nebyl vůbec dobrý nápad. Klučičí smích jsem už skoro neslyšela, takže byli daleko za mnou. Pár metrů přede mnou stál Aaron s pár kamarády. Všiml si mě a vydal se mi naproti. Chtěla jsem se otočit a jít pryč, ale jeho pohled mi naznačoval ať se o to nepokouším. "Ahoj, Sky. Máš se?" Moje nervozita stoupala. Co budu dělat? "Ehm. Jo mám se dobře." Projel si mě pohledem. Zastavil se na mojí obvázané ruce. "Copak si dělala?" Ukázal mi na ruku.  Když jsem zavrtěla hlavou, chytil mě za ní a zmáčkl. Vyjekla jsem. "Na něco jsem se tě ptal!" Vyštěkl na mě. Nejspíš jsem svým jekotem kluky popohnala, protože jsem slyšela jejich přibližující se kroky. "Matka mě řízla." Vyloudila jsem ze sebe popravdě. Poznal by, kdybych lhala. "Vše v pořádku?" Ozval se mi za zády Austin. stoupl si i s klukama těsně za mě. "Ano. Jdeme?"  Musela jsem odsud pryč. Astin mě jemně chytil za ruku a vedl mě domů. Celou cestu jsem nic neřekla. Vyděsila mě zpráva, která mi přišla krátce po odchodu od Aarona a jeho party.

Aaron Fuller: Rád jsem tě viděl, Sky. Věřím, že se budeme vídat častěji

Naznačoval mi, že mě bude mlátit jako předtím. Došli jsme k nám před barák, kde se Sebastian a Austin rozloučili s ostatníma klukama. Sebastian nemá doma rodiče, takže bude spát u nás. Bezva. Budu ho moct očumovat déle. "Kdo to byl?" Austin šel vždycky k jádru věci. Nikdy nechodil kolem horké kaše. "Můj ex. Aaron Fuller. Myslím, že chodí o ročník, nebo možná o dva níž než vy. Chodila jsem s ním půl roku. Mlátil mě, aby si vybil vztek. ještě něco chceš vědět?" Před Austinem se skoro nic nezatají. Nikdy to nemělo smysl, byl jako detektiv. Oba na mě vykulili oči. "Tvoje ruka." Podotkl Sebastian. Z Aaronova stisku se mi museli přetrhnout stehy, protože jsem měla celý obvaz od krve. Rychle jsem ruku schovala za zády. "Vezmi ji do auta, já skočím pro doklady a napíšu otci vzkaz." Austin hodil Sebastianovi klíče od auta a stratil se hloubi domova. Sebastian mi přiložil ruku na záda, aby mě donutil k pohybu. Gentlemansky mi otevřel dveře od auta a sedl si ke mně na zadní sedačky. "Sebastiane?" Začala jsem nejistě. Až když jsem ho oslovila, mi došlo, že dělám blbost. Jenže už mi věnoval celou jeho pozornost, tak jsem musela pokračovat. "Co jsi mi to šeptal v tom kině?" Celou dobu jsem si nad tím lámala hlavu. Na tváři se mu rozlil nádherný úsměv. "Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít..." Do tváře se mi hrnula červená barva, která způsobila dva velké ruměnce. "Trapné, já vím." Zavrtěla jsem hlavou. Musel to vymyslet sám, jelikož zahanbeně svěsil hlavu. "Je to krásné." Povzdechla jsem si. Vystihovalo to přesně moji situaci. Jak by mě mohl mít rád? Jak by se mohl kluk o čtyři roky starší, zajímat o nicku jako jsem já? Mé myšlenky utnul až Austin, který zabouhl dveře na místě řidiče a nastartoval. Ach jo, zase nemocnice. Ještě není ani pět večer a já jedu do nemocnice. Ze ztráty krve se mi začala točit hlava. Sebastian mě bez optání vzal do náruče a nesl mě dovnitř nemocnice. Ani jsme nenuseli na pohotovost, jelikoz nás na chodbě zastavil doktor, který mě operoval. Otevřel jednu ordinaci a požádal Sebastiana, aby mě položil na lehátko. "Nestratila ani tolik krve, ale nedodržuje pitný režim. Musíte na to dávat pozor." Upozornil na to doktor. Poslední dobou nemám potřebu pít. Prostě nemám žízeň. Až když vidím jak někdo pije, tak si uvědomím, že byh měla taky. Při jeho proslovu mi dával ruku do pořádku. Kluci přikyvovali a pozorně poslouchali. Alespoň Austin tak vypadal. Na Sebastiana jsem neviděla. "Za dvě hodiny ji píchněte toto. Bude mít pocit, že jí hoří celé tělo a to je dobře. Snažte se ji držet v klidu. Nesmí si to rozškrábat." Austin si od doktora převzal nějakou injekci, Sebastianovi něco řekl, a pak se vydal za doktorem kvůli nějakým papírům. Oči se mi klížily. Snažila jsem se neusnout. Díky Sebastianovi se mi to podařilo. Vzal mě totiž opět do náruče a nesl do auta. Srdce se mi rozbušilo a snažilo se vyskočit z těla. Položil mě na sedačky a zavřel za sebou. Čekal venku na Austina a při tom mě pořád kontroloval. Jakmile přišel Austin, dali se do řeči. Austinova starost o mě byla vidět na hony daleko. Najednou mě ta ruka začala svědit. Nenápadně jsem si ji začala drbat. Ne na dlouho, kluci nasedli do auta. Austina za volant a Sebastian ke mně. Nakonec mé drbání zaregistroval a to ho naštvalo. "Tak to ne. Nesmíš!" Vykřikl na jako na psa. Chytil mi opatrně obě ruce. Špatně se mi sedělo, tak jsem se k němu přisunula blíž. Obě hemisféry opět zkolabovali a mé čichové buňky se mohly zbláznit z jeho úžasně jemné kolínské. Celá omámená jsem se o něj opírala a pomalu usínala. Škoda, že opravdu nejsem jeho holka. Vzbudilo mě až zavrzání těch strašných dveří. "Děkuji ,Austine. Mimochodem, hezky voníš." Zaslechla jsem úsměv. Za normálních okolností bych byla zvědavá, ale teď nezbyla energie, takže mé oči zůstaly zavřené. Pod sebou jsem cítila jemnou látku lůžkovin. S příjemným pocitem klidu a bezpečí se mi podařilo usnout, než se opět ozvaly ty strašné dveře...

Ahoj, spousta z Vás se mě ptá zda vydám zpět další díl. Rozhodla jsem se, že ne. Těhle pět kapitol tu bude a ty nesmažu. Ostatní zveřejňovat nebudu. Rozhodla jsem se, že raději vždy pár výtisků nechám udělat pro Vás co máte zájem. Už si netroufnu na to, abych o ten příběh zas přišla :) mrzí mě to.

-Teri-