Love my Stalker? m.yg. -POZASTAVENO

»10«

Vstala jsem a všimla si mého až moc proslzeného polštáře. Ještě jsem měla trošku mokré oči, tak jsem se zhlédla v zrcadle a všimla si, že mám celé oči napuchlé z pláče. Nechala jsem to být, stejně se mi nic nechce a nemám v plánu aspoň tak týden vylézat z pokoje, natož z celého baráku. Zvedla jsem svojí teď línou prdel a vydala se do kuchyně, nikdo nebyl doma. Koukla jsem se do lednice a ta byla doslova vybílená. Teď jen zjistit, kdo to všechno sežral a jebnout ho lopatou po hlavě. Otočila jsem se aspoň ke stolu, kde vždycky bývala miska s ovocem. Bývala. Nebylo v ní nic. Ale vedle byl lísteček, tak jsem ho vzala do ruky a četla nahlas.

,,Ahoj Natt, jestli už jsi vzhůru, tak už asi víš, že je lednice prázdná. Šli jsme s Ni na výlet, který jsme už měli zařízený cca týden. Takže se moc omlouváme, ale ani ještě dalších 5 dní nebudeme doma. Doufám, že to tam nějak zvládneš, pro jistotu jsem ti nechal s Ni nějaké ty peníze. Zatím se měj a ahoj.

-Jungkook a Ni"

Oni mě tady nechali samotnou, ještě k tomu bez jídla a musím jít až někam do obchodu, abych tady nechcípla hlady? Asi napíšu nějaké kamarádce s tím, že jsem si zvrtla kotník, a tak nemůžu nikam do obchodu.. ne to je moc zbabělé. Nejsem srab a prostě tam zajdu. Když jsem přemýšlela nad slovem 'kamarádka', vybavil se mi kamarád, jakožto Yoongi.. měla bych něco dělat s tím, abych na něj nemyslela.

Šla jsem se nějak zkulturnit a obléct se. Takže jsem si učesala vlasy, dala si je do lehkého drdolu, domalovala si obočí a oblékla si volné černé tepláky s tmavě vínovým trikem. Přes to jsem přihodila černou mikinu, do kapsy hodila mobil, peněženku a klíče, pak jsem vyšla. Šla jsem okolo sedmi minut, až jsem došla do obchodu s potravinami. Stála jsem u regálu s jogurtama a nějaké si naházela do košíku. Pak jsem přešla k pečivu a brala si rohlíky, když jsem se otáčela a rohlíky v sáčku házela taky do košíku, viděla jsem známou tvář. Několikrát jsem zamrkala, jestli nemám vidiny. Ale asi nemám, mám možná tak jen halucinace. Stál tam opravdu on.. Yoongi. Chvíli jsem se na něj dívala, když se naše pohledy střetly. Vykulil oči a rozhlédl se kolem sebe, pak zase na mě. Měla jsem sto chutí za ním přiběhnout a obejmout ho. Taky jsem mu chtěla jednu pořádně vrazit, nemůžu na něj být milá, ublížil mi a to hodně. Když se vydal mým směrem, otočila jsem se a zapletla se mezi regálama, abych ho setřásla. A tak se mi i povedlo, na nic jsem nečekala a šla k pokladně. Pořád jsem se musela otáčet, jestli ho nikde neuvidím. Když jsem si vytáhla peněženku s hotovostí, zahlédla jsem ho jak běží ke mě. Rychle jsem prodavačce podala peníze a čapla tašku s nákupem. Vyběhla jsem ze dveří a hledala nějakou uličku, kam bych se mohla schovat. Utíkala jsem nějakými uličkami a uslyšela jsem volání na své jméno.

,,Natt! Kde jsi? Nech si to vysvětlit prosím!" Už jsem cítila slzy na krajíčku, chtěla jsem se otočit, ale nemůžu. Musím běžet dál a ignorovat ho, i když se mi nechce. Nebylo by správné mu skočit do náruče, jako by se nic nestalo.

Už jsem se blížila k domu, celá mokrá od slz jsem si vytahovala klíče a vsouvala je do zámku. Vstoupila jsem, zamkla dveře, odhodila tašku a sjela zádama po dveřích. Pořádně jsem vydechla a spustila pláč. Celé se to kazí, můj život je v háji.. celý můj život je jeden velký omyl. Měl to být potrat! To bych potom nemusela snášet tak hrozné věci..

Nevím, proč to dělám, ale vytáhla jsem si mobil, a tam najela na fotky v galerii s ním. Byly tam fotky, jak jsme si dávali pusu, jak mě fotil, když jsem mu vařila špagety a následně to dopadlo ve špagetovou válku. Usmála jsem se, ale rozbrečela se ještě víc. Nikdy na něj nezapomenu, i když chci tak strašně.. chci se mu vyhýbat, nechci s ním sdílet žádný kontakt.. nechci ho vidět. Jen když na něj pomyslím, tak se mi derou další a další slzy do očí. Nejdou zadržet. Ze zoufalosti jsem šla do koupelny a sáhla do šuplíku.. vytáhla žiletku. Přemýšlela jsem jestli je to dobrý nápad.. na odreagování určitě. Žiletku jsem si přiložila k ruce, zavřela oči a žiletku potáhla.

Sakra.. tím jsem si jen na ruce oholila pár chloupků, tak znova.

Opět jsem ji přiložila k ruce, zaryla si ji to kůže a táhla. Teď už byla po umyvadle krev, tak moc to štípalo.. ale nevydržela jsem to.. zašla jsem si pro lékárničku, vytáhla obvaz a obmotala jím pořezanou ruku. Bylo mi špatně a jen tak tak jsem se udržela na nohách. Vyšla jsem z koupelny do pokoje a spadla na postel, teď jsem už nic nevnímala a se zavřenýma očima jsem upadla do spánku.

822 slov, taková kratší kapitola, ale příště to bude lepší, slibuju <3