Love my Stalker? m.yg. -POZASTAVENO

»13«

Ležím v posteli a nechce se mi vstávat. Jen ten pitomý zvonek dole mě sere. S povzdechnutím jsem vstala a šla otevřít. Otráveně jsem otevřela dveře, ale nikdo tam nestál. Koukla jsem se ještě kolem baráku a všimla jsem si malých asiatů běžících od mojeho domu, tak mi to došlo. Takové jejich hry fakt nesnáším a ještě k tomu takhle ráno? A já musela kvůli tomu vstávat z postele. Tak jsem práskla dveřma a šla si nachvíli zase lehnout. ( Kdo jste si mysleli že tam je? :D )

Plácla jsem sebou o postel a zakručelo mi v břiše. A myslíte si že se mi zrovna teď chtělo někam vstávat? Jasně že ne. Jenže jsem opravdu nechtěla poslouchat můj kručící koncert v mým žaludku, tak jsem si radši něco šla udělat. Když jsem si krájela rajče k toastům, řízla jsem se do prstu.

,,Doprdelee.. to štípe jak krávaa." Šla jsem si do lékárničky vzít náplast a prst si jí oblepila. V kuchyni jsem si radši vzala svoji snídani a na nůž už ani nesáhla. Sedla jsem si na gauč a pustila si televizi, kde zrovna hrála nějaká drama, tak jsem to nechala. Proč mi to ale připomínalo můj život? Holka, která odešla od svého jediného milovaného, protože si myslela jak ji podvedl? Čapla jsem po ovladači a televizi rychle vypla. Nechci zase brečet. Už to stačilo. Zkusím zase zavolat Jinovi, třeba mi pomůže.. zvednout náladu. A bude to zase všechno ok. Ne nebude.. chybí mi tu. Kdybych brečela, on by mě utišil. Kdybych byla smutná, udělá jakoukoli kravinu, jen aby mě rozesmál i když je to takový lenoch a mrzout, smát se umí.

S povzdechem jsem vzala talíř a umyla ho. Pak jsem si dala ranní vanu, abych se aspoň trochu zbavila těch myšlenek. Pomalu jsem do vany vstoupila, namočila si vlasy a uvolnila se.

Ve vaně jsem mohla být nějakou tu půlhodinu, avšak jako vždy mě to v ní nebaví, takže jsem vylezla, usušila se ručníkem a oblékla se do čistého oblečení. Následně jsem si vlasy vyfénovala, abych nemusela čekat dlouho než uschnou. Pak jsem si dala lehkou řasenku a lehla si na postel. Zapla jsem mobil a koukala z nudy na nějaká videa.

Byl čas obědu, tak jsem vstala a šla čumět do ledničky. Otevřela jsem ji a následně zavřela. Udělala jsem to samé a zjistila jsem, že kouzlo naplnění lednice jídlem při každém otevření nefunguje..

To znamená jediné.. budu si muset někam zajít na jídlo. Oblékla jsem si na sebe černé roztrhané džíny, a mikinu s kapucí stejné barvy. Obula jsem si černé nike boty a do kapsy si dala klíče a peněženku. Zavřela jsem dveře a šla někam do centra. Asi si vezmu nějaké nudle a nechám si je zabalit s sebou, abych tam nebyla sama, když tam určitě každý bude někoho mít. Pak bych se cítila úplně sama.. což jsem vlastně aji teď.

Když jsem byla v centru, vzala jsem si nudle s kuřecím masem a salátem. Zaplatila jsem, vzala si tašku s jídlem a šla směr domov, kde budu zase sama. Tentokrát jsem zamířila cestou přes most, tudíž to byla jiná, než jsem zvyklá chodit domů. Celou dobu jsem myšlenkama byla zase u něj.. uslyšela jsem zvuky a tak jsem zvedla pohled od špiček svých bot. Musela jsem několikrát zamrkat, protože se mi najednou zjevil přímo na očích. Akorát ne přede mnou ale na mostě, pod kterým je řeka.. snad nemá v úmyslu skočit do ní! Ještě jednou jsem zamrkala a rozběhla se k němu, až teď jsem si všimla že má k noze přivázaný nějaký kámen. Ten vzal do rukou a podíval se do nebe.

,,Ne!" To bylo jediné na co jsem se zmohla v tuhle chvíli. Mám spoustu věcí co mu chci říct, ale nejsem toho schopna. Dělal jakoby mě neslyšel a mi se rychlostí blesku nahrnuly slzy do očí.

,,Yoongi.. ty víš že bych tě nikdy nepřestala milovat, i přes to co jsi mi udělal a já si myslím že víš, jak mě to v tu chvíli zasáhlo a bolí mě to do teď. Ale v srdci vím, že jsi to neudělal schválně, teda aspoň v to pevně věřím. Nedělej to, prosím.." Vzlykala jsem snad za každou větou, co jsem vyslovila. On si však povzdechl, ale na mě se nepodíval.

,,Vím, vím to, že mě miluješ, a nechceš ztratit. Ale já jsem pro tebe jen zlo, které ti dělá život o dost těžší.. taky tě miluju, ale na to ti až moc ubližuju.." Začaly se mi třást ruce, pomalu i celé tělo. Bála jsem se o něj, o to co chce udělat, pak to ublíží mě ještě víc.

,,Ty nevíš vůbec jak moc mi ublížíš právě tím, co teďka hodláš udělat. To co jsi udělal, mě sice hodně ranilo, ale já jsem nepřestávala mít tu naději, že se to nějak vyřeší a ty mě budeš zase svírat ve svém hřejivém objetí. Že mi budeš zase obohacovat mou tvář tvými  polibky, které tak zatraceně miluju.." Stále jsem měla pohled upřený na jeho profil, který se koukal jen dolů do řeky.

,,Chci abys věděla, jak moc tě mám rád, tak až je to nepředstavitelné, ale taky ti něco musím říct..." Začínám se opravdu moc bát.. až moc. Klepu se ještě víc.

,,Sbohem.." Dodal a společně s kamenem, který svíjel v rukou, skočil z mostu. Já jsem se jen pro něj natáhla, ale nestihla jsem ho chytit. Začala jsem hystericky křičet a nadávat, oči mám uslzené jako nikdy předtím. Koukala jsem na jeho tělo, jak padá dolů.. zavřela jsem oči a nadechla se. Stoupla jsem si na okraj mostu a skočila za ním. V hlavě jsem měla zase milion vzpomínek a myšlenek. Myslela jsem na něj, na sestru s Kookiem, ale taky jestli tohle oba přežijeme. Kdyby ne, tak oba tu už nebudeme, ale taky umřeme se vzájemnou láskou a budeme spolu v nebi. Tam si budeme nejblíže, a hlavně budeme spolu. Teď jako bych celá ztuhla, protože voda byla studená tím chladným počasím. Ve vodě jsem otevřela oči a pod vodou hledala jeho tělo. Teď bych co nejvíce brečela, jenomže nemůžu, protože ho musím najít. Za každou cenu, buď teď, nebo nikdy.

Ahoii!
1027 slovíček <3
Vím, že mě teď asi každý ukřížkuje, ale musím se s tím smířit.. :'D
Přežijou oba nebo ne? Přežije jenom Natt, nebo jenom Suga? To se dozvíte v příštím díle.
Annyeong!