Love my Stalker? m.yg. -POZASTAVENO

»7«

Ospale jsem si promnula oči, ucítila teplý dech na mém krku a obmotané ruce kolem mého pasu. Tak jsem hlavu jemně pootočila za stvořením, co mě svírá v objetí. Najednou otevřel oči a usmál se.

,,Dobré ráno sluníčko." Cvrnkl mě do nosíku.

,,Dobré." Dala jsem mu malinkou pusinku na jeho koutek rtu.

,,Jen dobré? Já myslel že probudit se v mém objetí je to nejlepší ráno." Udělal uraženého, ale pak se chichotal.

,,Tak výborné." Usmála jsem se.

,,Tak se mi to líbí. Kolik je?" Natáhla jsem se pro mobil co byl na stole a koukla se na digitální hodiny.

,,Devět a tři minuty." Opět jsem ho položila na stůl. Povzdechla jsem si.

,,Asi se dneska půjdu podívat domů a skontroluju ségru, jestli je v pořádku. Nevím, jestli je vůbec doma. Posledně když jsem ji viděla, tak byla se svojím asi klukem Jungkookem." Na to se na mě hodně udiveně podíval s vykulenýma očima.

,,Jungkookem? Jak vypadal?" Ihned se mě vyptával.

,,Noo.. byl to korejec, měl tmavší hnědé vlasy a tmavé hnědé oči..." moc si na něj nemůžu vzpomenout, jak taky jo že? Když se zajímám o někoho jiného. Konkrétně o toho, na kom teď sedím. Yoongi.

,,Jaké má příjmení?" To jsem u výslechu nebo co?

,,Jeon. Myslím. Jo asi jo, Ni o něm dost často vyprávěla." Promnul si čelo a následně i oči. Pak si povzdechl.

,,Stalo se ti něco? Je něco špatně?" Obávám se toho, řekla jsem něco špatně, nebo je na něm nějaký háček?

,,Ne, ty za nic nemůžeš, jen.. asi jsem našel svého dosud ztraceného bráchu." Tak teď mi asi málem vypadly oči z důlku. Něco nevím? Asi se ještě mnoho věcí dozvím.

,,Cože to?!" Jemně jsem pootevřela pusu.

,,Jo.." Nervózně se kousl do rtu.

,,Jako, to že jsi měl bráchu jsem věděla i před tím.. ale že se ztratil? Co? Jsem zmatená, povídej." Pobídla jsem ho a on tedy začal.

,,Tehdy jak jsme se odstěhovali, byl brácha strašně naštvaný, musel opustit svoji jedinou opravdovou lásku c jeho životě. Nebo to aspoň tak říkal. Když byl den, kdy se loučili, bylo to pro něj hodně těžké a celé ty dny se s tím nemohl srovnat. Pořád byl jen naštvaný a zlý. Po asi týdnu zjistil, že se jí stala vážná nehoda.. a na to umřela. Brácha to nemohl snést, atak říkal, že ji najde a že to nemůže být pravda. I když mu to rodiče zakazovali, tak se jednou odplížil z domu a nebyla po něm ani stopa. Jakoby se vypařil. Hledala ho ochranka a poldové asi měsíc, nikde ho nenašli. My se museli smířit s tím, že ho už nenajdeme. Ale já to nevzdával a začal ho hledat. Tak jsem se vrátil sem. Tady se mi to trošku vymklo z rukou a já narazil na osobu, na kterou jsem nikdy nezapomněl." Odhrnul mi vlasy a viděl jak mi pomalu stéká po tváři slza, na to mi ji hned utřel. Nevím proč, ale tohle mě dostalo.

,,Co se stalo s tou holkou?" Ukápla mi další neposlušná slza.

,,To nevím, někdy se na to můžeš zeptat Jungkooka sama. Tedy pokud se nevynervuje tím, že mu to připomínáš. Ale takový není, tím si jsem jistý." Trochu jsem se zděsila, pokud něco udělá Niky, tak ho přetrhnu já!
Tak jsem vstala a šla se převléct do věcí, co mi dal Suga na ven. Trochu jsem se upravila a šla za ním zpátky do obýváku. Nebyl tam. Tenhle člověk mě už fakt děsí. Najednou něco za mnou skříplo, prudce jsem se otočila.

,,Odvezu tě." Usmál se.

,,Ale slíbíš mi, že se mi vrátíš." Ohrnul si ret jako to dělají děti, když o něco prosí.

,,Vrátím." Přikývla jsem s úsměvem. Vyšli jsme z domu, který následně zamkl. Nastoupili do auta a jeli.

Když jsme byli u mě doma, tak jsem zazvonila na zvonek. Suga zůstal s autem o kousek dál, mám mu prý dát potom vědět, jestli jedu s ním. Dveře se otevřely a v nich nestála moje sestra, ale Jungkook. A ještě k tomu pouze v nějakých trenýrkách. No teď mě málem kleplo, ještě že jsem tady nebyla, takové zvuky by mi asi nebyly úplně příjemné.

,,A-ahoj?" Poškrábal se jemně na zátylku.

,,Pustíš mě do mojeho domu?" Na to hned ustoupil od dveří.

,,Jo, promiň." Díval se na každičký můj krok poté, co zavřel dveře.

,,Asi předpokládám, že tady Niky je že?" Zasmála jsem se.

,,Jo, nahoře u sebe v pokoji." Ukázal na schody, jako bych nevěděla, že jsem u sebe doma. Vyšlapala jsem je teda a zamířila do místnosti, kde se nacházela podle toho jak jsem slyšela už od schodů, moje chrápající úžasná sestřička. Otevřela jsem dveře a něco mě hodně praštilo do nosu. Byl to vydýchaný vzduch, nechápu, jak v tomhle můžou žít. Teď jsem úplně zapomněla na to, jak mi chyběla.

,,Vstávej ty mrtvolo." Rychle se posadila a podívala se na mě.

,,Kde je Kookie?" Zeptala se.

,,Dole, asi ještě rozdýchává to, co se tu za mé nepřítomnosti dělo. A mohli jste si tu aspoň vyvětrat, ten vzduch je na chcípnutí." Vydala jsem se k oknu, následně ho rozevřela dokořán. Šla jsem si zbalit nějaké ty věci, naházela si je do batohu a šla zpátky za ségrou.

,,Jdu pryč, tak kdyby se něco stalo, volej." Už jsem se otáčela k odchodu, ale to moje sourozenecké stvoření mě zastavilo.

,,Kam jdeš?" Musí se taky na všechno vyptávat.

,,Noo.. ke kámošovi.." Ukřenila jsem se.

,,Kámošovi?" Ozval se za mnou můj 'kámoš'. Ten taky musí být všude.

,,No, nebudu jí přeci říkat že jdu za klukem, který se mnou chodil na základce a teď se tu najednou objevil. A já ještě k tomu s ním něco malého měla." Ségra jen udiveně koukala na mě a nic nenamítala. Aspoň že mlčí a nemá žádné poznámky.

,,A ještě řekni, že sis to neužila." Zčervenala jsem jak na lusknutí prstů.

,,Nebudu lhát.." Pousmála jsem se.

,,No vidíš. Tak už ale pojď." Táhl mě za ruku směrem k autu. Tak jsem naposledy řekla aspoň malé 'ahoj' těm hrdličkám. Už jsme seděli v autě a jeli jsme.

,,Říkal ti něco?" Otočila jsem se na Sugu.

,,Krom toho, že jak dlouho ji hledal a pak to vzdal, nic zajímavého." Tak jsem to už dál neřešila a hleděla si svého.

Dorazili jsme domů a já zamířila k Sugové druhé lásce. Postel.

,,Vrátila jsem se miláčku, teď z tebe nevstanu!" Plácla jsem sebou o postel a zavřela oči.

,,Možná nevstaneš no, pokud to myslíš doslova, já ti vyhovím." Skočil za mnou do postele a začal mě lechtat.

1079 slov ^^