21.

62 3 0
                                    

Na svém uchu cítím jeho dech.
"Víš já... Já jsem blázen do Yoongiho, ale nevím jak mu to mám říct. On je pořád takový uražený a nebo spí... Co mám dělat.?" propadne pláči.
Všechny kluky, kromě Yoongiho, pošlu ven. Yoongi si otráveně sedne na židli vedle mojí postele.
"Hele.. Já si teď připadám jako manželská poradna.. Řeknu to jednoduše... Yoongi, víc si všimej lidí okolo sebe. Někteří si můžou uběhat své nohy za tebou. Jen ty jsi slepí... Podívej se na Taeho... Trápí se.. Trápí se kvůli tobě..." řeknu a obejmu Taeho, který pořád brečí. Yoongi se zvedne a já si myslím, že odejde a nechce mít s tím nic společného. Avšak pravdou je opak. Dojde k Taemu, klekne si na jedno koleno, jakoby ho žádal o ruku.
" Kim Tae Hyungu, staneš se mým přítelem. V dobrém i zlém v realitě i ve snění, v nemoci I ve zdraví?" Trochu se na Yoongiho ušklíbnu, ale přeji jim to.
Tae okamžitě vykřikne 'Ano!' a skočí mu okolo krku.
"Děkuju, Teiko, moc děkujeme" obejmou mě oba dva blázni.
Dovnitř za pár okamžiků vejde sestra, že je konec návštěvních hodin. Kluci si tedy poberou své věci a po rozloučení odcházejí domů.
Celou noc o nich přemýšlím, přemýšlím i o nabídce přestěhování k nim... A co mamka... Mamku nemůžu nechat samotnou. Ach bože.. To je starostí. Pak se s mamkou pobavím...

best of...Kde žijí příběhy. Začni objevovat