6.

85 6 0
                                    

"Odkud mě znáte??" zeptal jsem se ho, když jsme asi už půl hodiny jeli autem.
"Jsem o ročník výš než ty. Jsem Jeon Jungkook." usmál se na mě a mě lehce cukly koutky.. Ale hned po tom, co jsem si vzpomněl, co se mi stalo, mi úsměv zmizel a vystřídali ho slzy a vzlyky. Opřel jsem se hlavou o okno a brečel jsem. Cítil jsem dotyk na svém stehně, ale nijak zvlášť jsem to nebral v potaz.
Zastavili jsem u nějaké divné budovy. Bílá vila tak pro deset lidí.
"Tady bydlíš sám? Vždyť je to obří" spadla mi brada až na zem.
"No.. Ne, bydlí tu se mnou dalších šest pošuků." uchechtl se a vylezl z auta a já udělal to samé. Prdel mě neskutečně bolela, ale chodit jsem částečně mohl. Tak aspoň  něco. Následoval jsem Jungkooka až ke dveřím, u kterých jsme se zastavili a on hledal klíče. Když je našel, odemkl dveře a pustil mě do útrob bludiště. Jen co jsem vešel, viděl jsem schodiště nahoru a asi 4 chodby. Ach, tak to je bezva... Jak se v tom někdo může zorientovat bez navigace a GPSky...??

best of...Kde žijí příběhy. Začni objevovat