27.

48 3 0
                                    

Když dojedeme před dům, je všude ticho, až ohlušující ticho... Nevím, co, kde a kdo chystá, ale vůbec se mi to nelíbí.
Jin vystoupí hned po mě z auta a taky se netváří nijak moc vesele. Dojdeme ke dveřím a já začnu odemykat, neboť Jin mi sebral všechny tašky, tak mám jediný prázdné ruce. Když odemknu, vyletí na mě spousta balónků a nad schodištěm je nápis - "Teiko".
Vstoupím dovnitř, Jin položí tašky na botník a zmizí někde venku. Já jdu pomalinku do obýváku. Hoseok klečí na jednom koleni a má sklopenou hlavu.
"Teiko" promluví a usměje se na mě to sluníčko. Já se také usměju a přistoupím více k němu.
"Víš jak jsem se tě ptal, zda bys se mnou chtěl, jen tak teoreticky, chodit?" jen kývnu, že vím.
"Tak nechtěl bys se mnou chodit i doopravdy?" mé oči náplní slzy, mé kolena se podlomí a já dopadnu jimi na tvrdou zem pod sebou. Má hlava přestane spolupracovat, avšak jen na malou chvíli. Začnu zběsile kývat hlavou v souhlas a šouráním po kolenou se dostanu až k němu a pevně jeho obejmu okolo krku.
"Tohle jsem si představoval ve snech už měsíce." řeknu a vydechnu všechen přebytečný vzduch z plic. Hobi se jen usměje a za chvíli se odtáhne. Přiblíží se k mým rtům, a protože jsem nedočkavý, překonám tu malou vzdálenost mezi našimi rty a spojím je v nádherný a dlouhý polibek.
Najednou všichni kluci vyskočí odněkud a začnou jásat.
Přijde ke mě Jinnie a Kookie. "Tei Tei, my jsme tak šťastní. Aww~. Sluší vám to spolu." Já se jen usměju a obejmu to moje sluníčko okolo pasu. Jen tak mimochodem, je o deset centimetrů vyšší...

best of...Kde žijí příběhy. Začni objevovat