Together《KIRIBAKU》

2.

Už uplynulo pár dní od začátku školního roku a Katsuki si začal všímat rudovláska čím dál tím víc. Už si dokonce vzpomenul na jeho jméno! Eijirou Kirishima. Při zmínce tohohle jména Katsuki zneklidněl.

Vždy ho jen pozoroval a když si Eijirou jeho pozorování všiml ihned odvrátil pohled stranou. Chtěl si s ním povídat, smát se, chodit ven jako když byli malí, ale bál se. Nevěděl jak moc se mohl změnit za tu dobu, co se neviděli.
.
.
.
Jako každý den se bloňďák loudal po škole sám venku. Zastavil se u krásné sakury, pod kterou si následně sedl, z tašky si vytáhl trochu poničenou učebnici matematiky a začal se učit.
Ani si nevšiml, že se za ním někdo blíží.

Někdo rychle chytl Katsukiho za ramena.
"Baf!" 'Někdo' se zasmál a čekal na bloňďákovu reakci.
"T-ty debile!" Vykřikl na něj Katsuki a hodil po něm učebnici. Ještě nezapoměl na pořádné fláknutí do nohy a konečně se na jeho vyrušitele podíval.

"K-Kirishimo..?" Špitl a rychle odvrátil pohled k zemi.
"Jop, můžu si sednout za tebou?" Mile se usmál. V tu chvíli se Katsukiho srdce snad zbláznilo. Začalo bít jako o život. "J-j-jo... m-můžeš." Nechtěl, aby si Eijirou všiml jeho rudé tváře a tak se koukal do země.
.
.
.
"Hele, Bakugou..." Na chvilku se odmlčel a Katsuki se na něho podíval.
"Proč se s nikým nebavíš? Nikdy jsem tě neviděl s někým po škole, bavit se, smát se a...podobně.." Smutně se na něj podíval.
"S těmi idioty se fakt bavit nebudu." Sykl a pozoroval vznášející se lístky ze sakury.

Za chvilku však na sobě ucítil zavěšeného Eijiroua, který ho objímal. Na to Katsuki nereagoval jinak než zrudnutím.
"C-c-co zas děláš?!" Zuřivě se zeptal a čekal na jeho odpověď.
"Potřebuješ nějaké to obejmutí!" Uraženě odsekl a víc se na něho natiskl.

"K-kurva pusť m-" přerušil ho Eijirou. "Nikdy!" Zasmál se a stále ho pevně držel. Katsuki to nakonec vzdal a koukal na něho. *P-proč je tak roztomilej...? Ahh! Debile, přestaň říkat sračky a prober se!* Pomyslel si Katsuki a stále si ho koutkem oka prohlížel.

"Seš rudej jak rajče." Zákeřně se na něj Eijirou usmál a v klidu čekal na jeho reakci.
"A ty otravnej jako tvý debilný vlasy."
"Nebuď na mě zlej! A mohl by ses aspoň jednou usmát. Nezabilo by tě to." Řekl rudovlásek, odtáhl se z obejmutí a sedl si do tureckého sedu. Chytl Katsukiho za koutky úst, vytvaroval je do úsměvu a sám se usmál.
"Takhle ti to sluší!" Spokojeně se zasmál.

Katsuki ho plácl po rukách a zase se začal mračit. *Víš, co by slušelo tobě? Ležet nahý na posteli sténající moje jmé-... Na co to zas kurva myslím..?!*
Nato Eijirou nereagoval nějak pozitivně a tak ho začal lechtat na břiše.

"Můžeš to zkusit, ale já lechtivej fakt nejsem. Na tyhle sračky nemám ča-" Katsuki okamžitě vyprskl smíchy, začal se křečovitě válet na zemi a smát se ať toho nechá.
"Asi jsem našel tvoje místo, Bakugou." Zlostně se usmál a začal ho lechat na bocích.

"P-p-přestaň!" Opakoval Katsuki dokola a hlasitě se smál. Po pár minutách toho Eijirou konečně nechal a Katsuki se zvedl z lehu do sedu.
"No vidíš! Ani to nebolelo, ne? Tohle ti budu dělat častěji." Uchechtl se a koukl na Katsukiho.

"Tak na to můžeš rovnou
zapomenout." Nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Ale notááák... nebuď naštva-" Katsuki ho přerušil.
"Už musím domů... t-tak nazdar..." pomalu se zvedl, sbalil se a vyrazil domů.
"A-ahoj..." Špitl Eijirou a taky se rozešel domů.

Když bloňďatý chlapec došel domů, najedl se, umyl se,vyčistil si zuby a šel se převlíct do pyžama. Svalil se na postel a projížděl sociální sítě. Najednou mu přišla zpráva z Facebooku a podíval se od koho je.

"Kirishima?" Rozkliknul zprávu a přečetl si ji. *Díky za dnešek, Bakugou! :P* Zprávu si četl pořád dokola. Byl rád, že mu napsal, ale zároveň nevěděl, co mu má odpovědět.
Nakonec nechal zprávu zobrazenou a šel spát. Nebo se spíše snažil o to usnout, ale pořád přemýšlel o dnešním dni.

Uff, další díl venku :D
Doufám, že se líbil a znova se omlouvám za chyby. ><