Together《KIRIBAKU》

1.

Byl horký slunný den a i přesto byl silný vítr. Malý bloňďáček vykukoval zvídavě z okna auta  a nevině pozoroval okolí. On i jeho rodina byli po dlouhé cestě unaveni a museli si co nejdříve odpočinout. Zbývaly dvě poslední hodiny do cíle-ubytování.

Po dvou hodinách dorazili na místo a celá rodina si začala vybalovat. Poté se bloňďáček převlékl do plavek, vzal si síťku a rozeběhl se k moři. Cestou potkal malé mourovaté kotě, u kterého strávil pár minut mazlením se.

Potom se opět rozeběhl k moři a upřeně se na něj díval. Bylo to poprvé, co byl někde v zahraničí u moře a tak si ho jen tak prohlížel. Malou nožičku ponořil do vody, ale hned ji zase vytáhl ven, protože voda byla příliš studená a oklepal se.

Sedl si na molo a koukal na mrštné rybky, které se plavily v řadě za sebou. Bylo to krásné a pro chlapce něco úplně nového. Na tuto krásu nebyl zvyklí. Nikdy nic takového neviděl.

Ticho ho po chvilce začalo zneklidňovat, tak se zvedl a chtěl odejít, ale všiml si rudovlasého chlapce, který mohl mít přibližně stejně let jako měl bloňďáček.
Zírali na sebe a po chvilce k němu rudovlásek natáhl ruku.

"Ahoj, jmenuju se Eijirou! Kirishima Eijirou." Vesele se představil a čekal na druhého chlapce.
"K-Katsuki...Bakugou Katsuki.."
Promluvil zaraženě a taky k němu natáhl svou ruku, aby si s ním potřesl.

"Hmmm, pěkné jméno! Rád tě poznávám, Katsuki!"
Eijirou se usmál mezitím, co si potřesával s jeho rukou.
Katsuki byl zaujat jeho krásnýma očima. Byly krásně rudé jako jeho vlasy. Nemohl od něho odtrhnout oči.

"Já tebe taky."Zašklebil se Katsuki a podal mu jednu síťku.
"Chceš jít se mnou rybařit?"
Eijirovi se rozzářili oči a zářivě se usmál.
"J-Jo!" Vydechl úžasem a přebral si od něho síťku.
.
.
.

"Katsuki! Večeře!" Zavolala Mitsuki, Katsukiho máma.
"Achjo! Proč tak brzo!" Sykl naštvaný bloňďáček.
"Tak uvidíme se zítra? Třeba...hm..." Zamyslel se Eijirou.
"Třeba zítra po obědě tady na molu?" Usmál se na Katsukiho.
"Fajn. Tak zatím!" Zamával novému kamarádovi a vydal se zpátky domů.

Když došel Katsuki domů, šel se převlíknout a potom šel do jídelny.
Tam si sedl na židli a čekal na rodiče i s večeří. Zatím co rodiče dodělávali jídlo Katsuki přemýšlel o Eijirovi a o dnešním dni.
.
.
.
Chlapci se setkávali každý den. Velmi se bavili, plavali spolu, rybařili a mnoho dalších věcí. Všichni si mohli dokonce myslet, že byli bratři. Bohužel dovolená pomalu končila a Katsuki i Eijirou museli odjet zpátky domů.

"Uvidíme se někdy?" Zklamaně se zeptal bloňďáček a jen tak tak zadržoval slzy.
"Určitě jo!" Smutně se zasmál rudovlásek a objal ho. Katsuki ho též objal a pomalu se mu spouštěly slzy, které zamokřily Eijirovo triko.

Oba se od sebe odtáhli, zamávali si a Katsuki nasedl do auta. Jeho rodiče dobalili, všechny kufry poskládali do auta, nasedli a odjeli. Celou cestu o rudovláskovi přemýšlel. Stýskalo se mu po něm a po jeho nádherných a čistých očích.
.
.
.
Uplynulo pár let a Katsuki se změnil. Už nebyl ten veselý chlapec, který se se všemi bavil. Uzavřel se do sebe a přestal se bavit s ostatními. Také dosáhl  svých 15tých narozenin. Nijak zvláštně je neoslavil, proč taky? Každý rok je stejný. Možná, že tento bude jiný. Tenhle rok konečně nastoupí na svou vysněnou střední školu pro hrdiny, U.A.!
.
.
.
Katsuki se probudil a promnul si své unavené oči. Večer byl totiž dlouho vzhůru. Nemohl spát, ale to je u něho celkem normální. Převlíkl se a šel spáchat ranní hygienu. Potom se nasnídal, rozloučil se klasickým "Čau." s rodiči a vyrazil do školy.

Cestou potkal hodně lidi co byly na zkouškách. Jen si je beze slova prohlížel. Jenže když se nekoukal na cestu do někoho vrazil a sykl.
"Kurva, seš slepej nebo co?!" Křikl na oného člověka, který ho vyrušil v pozorování ostatních.
"P-promiň za to, že jsem normálně šel a ty si do mě vrazil!" Ten 'někdo' uraženě odvětil a otočil se na Katsukiho.

Bloňďák ztuhl na místě. Ty oči moc dobře znal. Pamatoval si je. Chvilku se na něj díval, ale potom ho přemohla síla nostalgie a on se stěží rozeběhl do školy. Z kapsy vytáhl lístek s napísem '1-A' a šel hledat třídu s tímto napísem.

Po dlouhé době ji konečně našel a vešel do třídy, kde si sedl na volné místo u okna. Koukal do země a přemyšlel o klukovi, na kterého přes ty uplynulé roky zapoměl. Ale teď si ho znovu připomenul. Ty jeho oči miloval a stále miluje.

Well, první díl je venku! Jep, není to nic moc no... >.<
Doufám, že se aspoň trochu líbil a moc se omlouvám za chyby. :<
Sayonara! ^^