Together《KIRIBAKU》

5.

"Aahh, konečně konec!" Vesele pokřikoval Eijirou po konci vyučování.
"Drž hubu, nebo se do toho kina nikdy nedostaneš!" Mrzutě sykl Katsuki  a sklízel si věci.

"Nebuď na mě zlej! Platím já, tak buď v klidu!" Zasmál se rudovlásek a přišel za svým kamarádem.
"Jdem?" Zeptal se ho. Katsuki jen přikývl a vyšel se svým rudovlasým kamarádem ze školy.

"Máš sebou peníze?" Zeptal se po chvilce Eijirou.
"Jo, mám. Ty?"
"Hehe..." Eijirou se odmlčel.
"N-nemám, heh..."
"Děláš si prdel?" Povzdechl si Katsuki.
"Za cos to utratil? Hm?" Zeptal se nervózního kamaráda.
"Z-za ni-"
"Jsi fakt špatnej lhář, víš to?" Přerušil Eijiroua. Ten se jen uchechtl a šel dál.
.
.
.
Oba chlapci konečně došli do velkého sálu s plátnem a po chvilce hledání se usadili. Eijirou ihned začal ujídat svůj popcorn i když věděl, že začaly teprve reklamy. Katsuki na něj hodil svůj mírný úšklebek a otočil se na plátno s reklamami.

"O čem to má být?" Po chvilce šeptl směrem k Eijirovi.
"Ty sis nečetl obsah?" Povzdechl si. "Tak to bude překvapení." Usmál se na bloňďatého kamaráda.
"Nesnáším překvapení..." Zamumlal Katsuki a otočil se znovu k plátnu.
.
.
.
"N-neřekl si, že to bude horror!" Pokřikoval na kamaráda, který si prohlížel obchod s plyšáky.
"Měl sis přečíst obsah." Zasmál se Eijirou a vešel do obchodu.

Jeho pozornost si získali dva plyšáci v podobě králíků.
Zaujatě si je prohlížel. Jeden byl modrý a druhý červený.
"Hmm, který je lepší?" Zeptal se chlapce, který ho tiše pozoroval a ukázal mu plyšáky.

"Jsou mi u prdele takže ani jeden."
"Noták! Prosím vyber!"
Chlapci se chvilku dohadovali a nakonec si Katsuki vybral.
"Červenej! Stačí?" Poraženě sykl a odvrátil pohled.

Eijirou se vítězně usmál, modrého plyšáka vrátil a šel k pokladně. Z kapsy od mikiny si vytáhl koženou peněženku a vyndal z ní peníze. Zaplatil plyšáka a s menším bojem ho narval do batohu.

"Neříkal si, že nemáš peníze?" Pronesl Katsuki a šel ke svému kamarádovi.
"Doháje..." Špitl Eijirou a otočil se na Katsukiho, který se k němu rychle přibližoval.
"Hehe...ch-chtěl jsem šetřit." Frustrovaně se zasmál.
.
.
.
"Auu.." Bolestně naříkal Eijirou a vyčítavě koukl na Katsukiho.
"Neměl jsi mi lhát." Klidným hlasem pronesl a upíjel své kafe. Eijirou si prohmatával místo na hlavě kam ho Katsuki udeřil jeho vlastní peněženkou.

Katsuki jen zamručel a s červenáním ho pohladil po hlavě.
"B-bakugou!" Eijirou zčervenal a hlavu odtáhl od Katsukiho.
"To se nestalo, dobře?!" Vyhrkl ze sebe bloňďák a setřel si pot z čela.

Eijirou kývl a začal se věnovat své kávě. Po chvilce byl hrnek, ve kterém byla před chvilkou káva prázdný.
"Uhm, ty Bakugou, nemáš zítra náhodou narozeniny?" Po chvilce pronesl rudovlásek a koukl na svěho kamaráda.
"Jo, mám. Proč?"
"J-jen tak!" Zasmál se Eijirou, zvedl se ze židle a batoh si přehodil přes rameno.

"Jdeme?" Zeptal se bloňďáka,který se zvedal.
"Třeba." Odpověděl Katsuki a kamsi se rozešel.
"Ale počkej na mě!" Zasmál se Eijirou a rozeběhl se za ním.

"Jestli chceš mohli by jsme zítra udělat menší oslavu tvých naro-"
"Na to zapomeň."
"A-ale noták! Prosím!" Rudovlásek se smutně zatvářil a udělal psí oči.
"Tss, fajn. Zítra v 5 před tvým barákem." Nepříjemně odsekl a šel dál k jeho domu.
.
.
.
Už se stmívalo a po chvilce byly ulice zaplaveny temnotou. Katsuki se procházel se sluchátky v uších, ve kterých hrála hlasitá písnička a k ní si broukal. Hlavu měl plnou myšlenek o zítřejší oslavě jeho narozenin. Co když se něco pokazí?

Už měl polovinu cesty za sebou, když v tom vycítil něčí pohled. Rychle se ohlédl. Spatřil osobu, která ho pozorovala. Osvětlovaly ji jenom slabé světla lampy takže ji neviděl do obličeje. Radši zrychlil a párkrát se ohlížel.

Ze strachu odbočil do uličky, ve které by mohl někdo být a tak by ztratil pocit slabosti. Naneštěstí pro něj byla ulička prázdná a slepá. I hned co si to uvědomil si schoval sluchátka do kapsy a chtěl vyběhnout pryč, ale někdo ho přitiskl ke zdi. Katsuki zalapal po dechu a zdešeně pozoroval osobu, která ho rukama tiskla ke zdi.

"Nech mě, kurva!" Katsuki zavrčel a začal sebou agresivně házet. Odpovědí byla silná facka, která ho zhodila na zem. U očí se mu objevily slzy, které hned statečně setřel a pokusil se zvednout ze země.

"Ale copak? Nezlob nám, Bakugou~."
Slizce pronesla osoba a nohou ho přirazila zpět k zemi.
"Buď hodný a nebude to tolik bolet, ano?"
"Kdo jsi a co po mě chceš?!" Vyštěkl po něm Katsuki.
"Kdo jsem? Zkus hádat." Zasmál se a strhl si kapuci z hlavy, která mu zakrývala vlasy.

Kapitoly vydávám jednou za dva měsíce a useknu to tady.
Jsem hodná, že?