Zamilovaná do učitele

Konečně

Po skončené hodině jsem se odhodlala jít za ním do toho kabinetu.
Stála jsem před dveřmi a bála jsem se zaklepat. Nakonec jsem se sebrala všechnu odvahu a zaklepala jsem. Ozvalo se „Dále" a já vešla. „D-dobrý den jsem tu o-ohledně toho doučovaní, jak jste mi říkal ať přijdu." Zase se mi dost klepal hlas. „Dobře. Posaď se tu a domluvíme se." Jak řekl, tak jsem udělala. „Jelikož ve škole nebude možné tvé doučování uskutečnit, protože tu není dost učeben a v kabinetu by to nebylo možné, tak jsem se chtěl zeptat, jestli by bylo možné být u tebe doma. Samozřejmě bych se domluvil ještě s rodiči, ale bylo by to asi nejlepší." V tu chvíli, když to dořekl, jsem chtěla skákat radostí, ale nesměla jsem na sobě dát tu radost znát. „U-určitě b-by bylo možné být u mě doma, ale nevím, jak se chcete domluvit s rodiči, protože rodiče často jezdí pracovat do zahraničí." Nelhala jsem. Opravdu moji rodiče jezdí na pracovní cesty a bohužel na mě nemají moc času a to je na jednu stranu dobře, protože když budu s Markem sama doma, mohla bych pokročit v mém plánu. „Stejně se ale s rodiči raději domluvím. „To mi vůbec nevadí, nebude problém to vůbec žádný problém. „A chtěla jsem se zeptat, kdy bychom mohli s doučováním začít?" Tuto otázku jsem řekla celkem v klidu, až mi to přišlo poněkud divné. „No jelikož je dneska čtvrtek, tak už nemá cenu začínat zítra, takže v pondělí to bude ideální." V duchu jsem si přala, aby už bylo pondělí odpoledne. „Chtěla bych se ještě zeptat, jaké dny toto doučování bude?"
„No jaké dny se ti budou hodit. Jelikož já mám každý den dost času, tak už je to jen na tobě." Při tom se usmál a mně začaly trochu rudnout tváře. „Mně se to taky hodí každý den, ale dobré bude to pondělí, středa a ještě by se mi hodil čtvrtek, protože toho opravdu potřebuji dost vysvětlit." Musela jsem přidat ještě ten jeden den, protože s ním potřebuji být častěji osamotě. „Dobrá tedy, tak začneme v pondělí. Až se začneš zlepšovat, tak třeba jeden den vynecháme a půjde to lépe." Zašklebil se a já viděla ty jeho ďolíčky. „Bože, jak já miluju kluky s ďolíčky." Řekla jsem si v duchu pro sebe. „Dobře, tak děkuji a nashledanou." Snažila jsem se usmát. „Ahoj a budu se na naše doučování těšit." To už jsem slyšela jen z dálky a zasmála jsem se pro sebe. Pak jsem šla znovu do naší třídy a přežívala jsem ty zbývající hodiny.

•Tak tady je trochu delší a  nudnější kapitola, ale příští už bude o něco lepší a zajímavější•