Ahoj, na začátek bych se vám chtěla moc omluvit že jsme strašně dlouho nepsala. Pokud tohle ještě někdo bude dále číst ❤️
Rozhodla jsme se pokračovat a chtěla bych tu pár věcí pozměnit. Když jsme tenhle příběh začala psát tak jsme byla mladší a dělala hodně chyb, taky jsme všude psala emoji, a to se nehodí ale je to můj styl psaní a zároveň mám ráda to určení výrazu nebo pocitů. Takže sem tam nějakého smajlika dám. A také bych vás na konec chtěla poprosit aby jste mi pod každou kapitolu napsaly vaše pocity z příběhu a průběhu děje. A také jakou postavu máte rádi a jak si myslíte že to bude pokračovat. Uvidím tak vaši aktivitu a budu mít chuť dále pokračovat aby jste měli co číst. Mám vás moc ráda a už se pojďme vrhnout na pokračování našeho příběhu ❤️
Už se bohužel blížíme ke konci prázdnin a zachvilku už půjdeme zase do školy, ty dva měsíce uběhly strašně rychle ale už se na všechny ve škole těším. Přece jen nás čeká poslední rok na základce a máme před sebou ty největší zážitky.
Čtvrtek:
Dneska je čtvrtek a zítra má Zuzka narozeniny, zároveň to bude poslední víkend a pak už se půjde do školy takže si to musíme pořádně užít.
Zuzce bude patnáct takže jí s holkama a její mamkou plánujeme tajnou oslavu.
Už je šest hodin večer a za chvíli pojedeme s mamkou nakoupit poslední věci na zítřejší oslavu.
Mamka:
Veruuuuu... pojď už, musíme jet!
Já:
Rychle jsem si oblíkla krsťasy, vzala telefon a utikala za mamkou do auta.
V obchodě:
Mamka vzlala košík a už jsme mířily mezi regály.
Braly jsme hodně pítí, brambůrek, masa na grilování a nějaký ten alkohol i když z toho mamka nebyla moc nadšená.
Mamka šla ještě vybrat nějaké maso na gril a já šla vybrat nějaké flašky.
Zabočila jsem do uličky s alkoholem a hledala vodku, když jsme vzala vodku ještě jsme se otočila naproti pro nějaké víno které bylo úplně ve spodním regálu. Čupla jsem si a když už jsme konečně nějaké vybrala tak jsme se už rychle zvedla a jak jsem se chtěla otočit omylem jsme do někoho narazila.
Já:
(Byla jsem ráda že mi ty flašky nepopadaly)
Ježiš strašně moc se omlouvám...
Zpravila jsem si flašky aby mi nespadly, a jen jsme zaslechla... V POHODĚ, nic se nestalo
Ten hlas mi byl povědomej tak jsem se koukla nahoru.....
A byl to Kuba.
Já:
Usmala jsem se...
Jeee ahoj, promiň nevšimla jsme si tě 😅
Kuba:
Čau, dobrý však se nic nestalo.
Co kupuješ ? Jdete někam pít ?
Já:
Noo Zuzka má zítra oslavu tak nakupujeme.
Ty jdeš kam ?
Kuba:
Jdeme si jen tak sednout do parku a zapít konec prazdnin.
Já:
Ajoo...
(Nevěděla jsme co dál mu říct, cítila jsem horko ve tvářích a stále motýly v břiše i když jsme věděla že on si nic z toho co se mezi námi stalo nepamatoval.)
Kuba:
Tak si to užij a v pondělí se uvidíme ve škole.
Já:
Joo dekuju, ty taky.
Kuba:
Těším se.
Já:
Šla jsem k vozíku a cítila hřejivý pocit.
( proč ? Musím na něho zapomenout, nebudu se poslední rok ve škole trápit že mě zase jen využil)
Doma:
Celou noc jsme myslela jen na to jak jsme se potkali a i když jsem nechtěla tak jsem se na pondělí už moc těšila.
Oslava dopadla úžasně, Zuzka byla štěstím bez sebe a strašně překvapená.
