Nech mě prosím....
On: když už sem na tebe tak dlouho čekal tak tě teď jen tak nenechám jít..
.....
Neboj se užijeme si to....bude se ti to líbit...
Netrvalo dlouho a už jsme byly oba na posteli a on byl bez trička...
Nemá žádný extra svaly takže sem se pořád snažila dostat se pryč...
Ale bez úspěchu... byla jsme totiž nucena se mu dívat do obličeje
protože sem ležela na zádech a z obou stran mě obkličovaly jeho ruce které ho drželi nademnou.
Byla jsem strachy bez sebe a nevěděla jsem co mám dělat....🤔
Ale na jednou....💡
Hhhhhh.....😱
Vykřikla sem zděšeně....
On: co je????
Tys to neslyšel....někdo tě volal..
On: cože????
Oba jsme ztuhli...a poslouchaly...
On: nic neslyším...a chtěl pokračovat v boji se mnou....
Já: zase.......😱...někdo sem jde..!!!!!!
On: honeeeem...zvedej se...
Co nejrychleji jsem vstala a vyběhla ze dveří ven....
Když mu došlo že na horu nikdo nešel rozběhl se za mnou.....
Já jsem utíkala co nejrychleji sem mohla....ale tím strachem co jsem v sobě měla se mi ta cesta dolů zdála nekonečná...
Když sem úspěšně doběhla dolů za ostatními, schovala sem se mezi dospělé a dělal že se moc bavím...
Lukáš už moc dobře věděl že je po všem a nechal mě na pokoji...
Totálně vyčerpaná jsem se vrátila o půl jedenácté domů.....
A ráno mě čekal odjezd na tábor...
Doufám že vás to baví....
Také se chci omluvit za to že jsem dlouho nepsala....teď už budu psát častěji..❤
