Co udělá nešťastnej poeta
Když dostane přes ústa od světa
Při jednom světle v prázdném bytě otevře si červené
Než řvát to spíše tiše píše svoje verše znavené
Opře si hlavu o zesláblý dlaně
A sleduje inkoust co vylil si na ně
Svěsí ramena a nahrbí záda
A do noci spisuje jak ho má ráda
Potká ho ve škole, s úsměvem mává
A polibky na čelo ve snech mu dává
Dolévá sklenku slz hroznů levných
Šťastná že pláčou však kde byla by bez nich...
