Pohled koně✓

Konečně konec? Nebo snad ne?

Laura cítila jako by se propadla zpátky do temnoty které se tak bála. Opět vydělá jen tmu sloupy a toho průhledného koně. Podíval se na ní s úplně stejným výrazem jako když se viděli poprvé. ,,Pět dní taková doba pro někoho rychle uteče ani se neohlédne zpět pro někoho se, ale pět dní stává osudnými a co by dali za to aby měli ještě nějaký čas navíc. Já jsem, ale říkala že to nemůžu stihnout." Kůň poprvé změnil výraz a smutně se na Lauru podíval. ,,Právě proto si to nestihla protože si byla přesvědčená tím že to nejde. Tohle v lidském světě zvládnout nelze." Obhajovala se Laura. ,,Nevadí alespoň si něco po sobě zanechala protože žádná Laura už nebude. Mám pro tebe nový úkol, až ho dokončíš budeš navždy volná a bude ti odpuštěno.Né, počkej." Křičí Laura, ale nemá to cenu. Kůň se s jasnou září a úsměvem rozplynul. S ním zmizely sloupy, tma i samotná Laura. Konečně otevřela oči. Viděla vše kolem sebe rozmazané nemohla zaostřit zrak, tak zůstala ležet a znovu oči zavřela. Ucítila něčí teplý dech to jí donutilo se znova podívat. Ležela na zemi na slámě. Podívala se vzhůru překvapeně a potěšeně se na ní dívala kobyla kterou moc dobře poznala taky poznala kde je. Její nová máma kobyla anglického plnokrevníka byla ustájena v drezůrní stáji kde jako člověk jezdila. Kobylu nikdo neměl rád protože nikoho neposlouchala a neměla ráda lidi, tak jí nechali hříbata a taky jim se Laura stala. Poznala že kobyla vůbec není zlá a bylo jí líto že si jí jako člověk nevážila. Laura se poprvé postavila na své dlouhé křehké nohy a kobyla ji přidržovala. Prošla se po boxu porozhlédla se okolo a slyšela něčí kroky do stáje přišla Silva. Fůňela a zlobila se. Protože když byla naštvaná mluvila sama se sebou a s jejího monologu malá klisna Laura poznala že Silvie zkazila mistrovství a neumístila se když totiž Laura přestala těch pár posledních dnů jezdit trenérka do mistrovství zapsala Silvu. Procházela kolem boxu ani si nevšimla nově narozeného hříběte a vešla do sedlovny kde praštila svou helmou o zem. Když se vracela zpátky pohlédla do boxu a samím překvapením přestala nadávat usmála se a řekla ,,Ty budeš můj nový šampion s tebou jednou vyhraju škoda že to nevidí Laura, ale co neměla ta blbka odcházet." Silva si ještě chvíli prohlížela hříbě a pak to šla oznámit ostatním. Hříbě pojmenovali Rymal a doufali že s ní nevyroste splašená kobyla jako byla její máma uplynulo několik dní od narození Rymal která se zrovna procházela ve výběhu pod dozorem mámy kobylky a zaslechla co si jezdci povídají prý se stalo neštěstí Lauru našli mrtvou na břehu řeky bez známek napadnutí neměla jediné zranění jako by najednou zemřela údajně jí selhalo srdce, ale to bylo vzhledem k jejímu nízkému věku nepravděpodobné poslední dobou se stejně chovala divně jako by jí přeskočilo říkala že týráme koně diskutovala s ostatními jezdci trenérka. Rymal se měla jako hříbě docela dobře až na to že často vídala koně na jízdárně jak se marně snaží lidem říct že to takhle nemá být lidé se o Rymal starali, ale skutečné city jí dávala najevo jen její starostlivá matka která se zlobila když se kolem jejího hříběte potloukali lidé. Rymal se naučila koním rozumnět až tehdy když se jím stala když si tehdy jako Laura myslela jak koně zná tak se velice mílila. Když byli Rymal asi tři roky všechna pohoda pro ní skončila už ani svou mámu nevídala často tohle byl totiž věk kdy se koně obsedají. Nikdy před tím se jí nikdo nevěnoval. Jen poslední dobou se jí trenérka brala na lonžování a učila ji na sedlo. Rymal nesnášela když jí sedlo utáhla moc, při nádechu jí svíralo hruď a některá sedla jí byla nepříjemná a tlačila ji. I hodinu strávila tím že běhala kolem trenérky dokola a pražilo na ní slunce, když se zastavila dostala bičem. Později se zapojila i Silvie když při lonžování Rymal seděla na hřbetě aby si zvykla nejést jezdce. Neměla Silvu ráda od té doby co jí jako Laura řekla o udidlech drezůře a celém zneužívání koní a ona se k ní pak začala chovat jako k někomu kdo nikdy koně ani neviděl a nic o nich neví a ještě víc ji nesnášela když si na ní vozila prdel. Jednoho dne asi trenérka uznala že se na Rymal už může jezdit. Silvie přišla za Rymal do boxu a osedlala ji. S sebou měla i uzdu na jejimž konci se blýskal třpytivý kus kovu. Silva si to s uzdou namířila k Rymal. Chytila ji za hlavu kousek za nosem a jednou rukou držela udidlo druhou koně za nos a přitahovala uzdu směrem za uši Rymal, ta ihned pocítila ten nechutný studený kov když se jí dotknul jazyka přejel jí po zubech. Rymal prudce zvedla hlavu a Silva ještě neměla uzdu nasazenou za ušima tak za ni škubla aby nevypadalo a vší silou uzdu táhla Rymal za uši. Udidlo se jí zarilo hluboko do huby div se jí neroztrhly koutky Silvie se naštvala a silně švihla Rymal po hlavě, zklonila ji dolů a Silva ji rychle uzdu nasadila a zapnula. ,,Tak vydíš Rymal nic tak hrozného to nebylo už ti udidlo chutná že?" Řekla Silva koni a vedla ubohou Rymal na jízdárnu. Udidlo se jí opíralo o čelisti a s každým krokem cítila jak se pohybuje byť jen o milimetr nešlo to nevnímat. Leželo jí na jazyku a drálo se do zadu protože bylo pevně připevněné k uzdě aby drželo na místě kde kůň cítí bolest nejvíc. Přišli na jízdárnu, Silva s ostruhami na botou a bičíkem v ruce. Vyhoupla se do sedla a hned chytila Rymal za otěže udidlo mělo uprostřed přelom ve kterém se taky přelomilo zvedlo a praštilo Rymal do horní čelisti. Rymal škubla hlavou a Silvii vyletěli otěže z rukou švihla koně bičem po zadku a otěže si zkrátila ještě víc. Kus kovu tlačil Rymal na spodní čelist a na jazyk. Musela otevřít hubu a jazyk posunula do zadu přemístila ho nad udidlo tak se bolesti alespoň trochu vyhnula. A to byl teprve začátek... Aby se rozklusala bodla ji Silvie ostruhami do boků nebo použila bič. Při každém tempu zatáhla za uzdu a otěže. Při cvalu držela otěže tak pevně že byli maximálně napnuté. Na čelist Rymal působil takový tlak jako by někdo kdo chtěl vypáčit nebo urvat, ale tohle jezdkyni nestačilo... Přitáhla otěže ještě víc a Rymal nemohla jinak než zvednou hlavu a ohnout krk. Prohla se jí záda, páteř jí bolela počínaje od prvního krčního obratlu až po poslední obratle na kořenu ocasu. Tak ráda si cvála ve výběhu, ale tohle byl ten nejmučivější cval jaký kdy mohla zažít při každém cvalovém kroku jí udidlo rvalo hubu s ohnutým krkem se nemohla přirozeně hýbat a stuhnuly jí všechny svaly v těle proto cválat odmítala, ale Silvie jí k tomu vždy dokopala... Tohle utrpení si musela Rymal zažívat každý den několikrát. Silvii vadilo že otevírá hubu tak začala používat uzdu s podpínákem a různé typy udidel teď měla Rymal zavázanou hubu řemene. Silviino tahání otěží pomohlo udidlu koni našlehat sliny a hustou pěnu která se Rymal hromadila v hubě a tím že jí měla svázanou pěna nemohla ven a to si Rymal opravdu myslela že se zadusí. Hluboko dýchala a jazykem se snažila udidlo dostat do polohy kde by jí tak nebolelo, ale marně. Při každém nádech jí tekly sliny do krku a stávalo se že je vdechla když byly ve špatnou dobu na špatném místě a začala se dusit a kašlat. Rymal to tyranství snášela už dlouho a snažila se to Silvii znepříjemnit jak to jen šlo... Při sedlání jí uskakovala při uždění zvedala hlavu vykopávala a kousala. Silvii vždy brzy došla trpělivost a koně trestala. Rymal věděla že ji vždy donutí dělat to co chce že vždy bude trpět tak se Silvii alespoň trochu pomstí... Při ježdění se někdy vzpínala dělala blbosti odmítala zatočit a šla proti udidlu. Bolelo to, ale i kdyby poslouchala nebylo by to lepší. I když jí Silvie vší silou držela ohnutý krk Rymal nátáhla do předu krk a opřela se do udidla... Jazyk už dávno necítila... Jako by jí odumřel... Vytrvalá Silvii otěže z rukou a chtěla ji tím říct že takhle by měli být otěže volné, ale jak si mohla myslet že to pochopí... Dva roky uplynuly a mělo se jet další mistrovství... Silvie to chtěla zkusit znovu a konečně vyhrát při představě že by jí nechala vyhrát se Rymal v duchu zasmála i když věděla že budou následovat bolestivé tréninky. Chtělo to změnu už tam nemohla být možná že kdyby to Silvii pokazila na mistrovství tak by jí prodali, nemusela by se dostat na lepší místo, ale rozhodně nemohla zůstat. Jak se mistrovství blížilo Rymal realizovala svůj plán, chtěla se dostat na tu soutěž a ukončit Silviinu kariéru jednou pro vždy. Proto na jízdárně začala poslouchat i přes tu bolest. Jen aby si Silva myslela že jí může věřit... Rymal nesla v hubě dvě udidla začala mít pochibnosti jestli se s ní náhodou nestává nějaký stroj. Bolest jako by se jí do čelisti zabodlo najednou stovky jehel jí kolovala každým nervem v hlavě a v krku i v kořenech zubů... Rymal dělala to co se po ní chtělo a Silvie z toho měla úžasný pocit. Den před mistrovstvím po skončení prvního tréninku stála Rymal přivázaná na jízdárně a Silvie si dala přestávku a občerstvení, aby nabrala síly. Klisna s kovem v hubě a bolavými čelistmi a celým tělem přešlapovala na místě a hleděla do země. Přišla za ní jezdkyně a Rymal se na ní podívala... Za tu dobu si k ní vypěstovala čistou nenávist... Už necítila smutek ani zlost... Zbyl jí jen prázdný pohled... Silvie se usmála a hleděla na ni. Rymal na ní upřela pohled a pomyslela si ,,Směješ se mé bolesti ty badtarde" a sklonila hlavu a zahleděla se opět do země... Silvie s úsměvem odešla... Velký den nadešel a Silvie s Rymal dorazily na mistrovství...

Po dlouhé době jsem zase napsala další kapitolu doufám že se líbila... Tato kapitola má 1710 slov... Já vím že už to říkám po třetí, ale řeknu to zas pište pls. do kom. jestli chcete další kapitolu jinak nemá smysl dělat další kapitolu 😉... Mějte se krásně a u příští kapitoly zase ahoj 👋...