Pohled koně✓

Konec nebo začátek?

Jezdec po jezdci se vozil, kůň po koni se trápil... A přišla řada na Silvu... Z počátku se Rymal rozhodla poslouchat a své překvapení nechat až na konec... Asi v polovině začala jezdkyni ignorovat nedělala chody jaké po ní chtěla... A nepřinutila jí ani bičem a ostrhumy... Celou tu parádu ukončila rozběhnutím do trysku a nehodlala zastavit ostře zatočila a Silva spadla... Už dlouho tohle žádný kůň neudělal... Tak byla označena za nejhorší jezdkyni... Hned se Silva sezbírala naštvaně křičela na Rymal a šla si ji chytit... Ta běžela pořád dál... Běžela kolem drezúrního obdélníku a věděla že má z části vyhráno a zároveň měla obavy... Silvie jí zahnala do kouta... Přibližovala se k ní, ale klisna si stoupla na zadní předníma nohama do Silvie kopla a shodila Silvii na zem... ,,Já mám toho dost!" Křičela když se zvedala a z brekem odcházela... ,,A toho zatraceného koně už nechci nikdy vidět!" A opravdu už se nikdy neviděly... Rymal byla anglický plnokrevník a trenérka se jí rozhodla prodat na dostihy už při trénincích Rymal usoudila že si moc nepřilepšila, ale byla ráda že konečně unikla drezúře... Dostihy běhala často, ale žádný žokej s ní nebyl spokojený... Trysk je pro koně nebezpečný když má udidlo... Rymal zkrátka nechtěla běhat moc rychle... S kusem kovu v hubě se těško dýchá a mnoho dostihovým koním ochabují dýchací cesty... Krvácení do plic taky není náhoda... Rymal nechtěla zrychlit a někdy dostávala rány bičem, při kterých ji každý nádech bolel... Nikdy nevyhrávala a lidé si na ní nesázeli... Byla pro ně klisna na nic... Na které si nepřivydělají... Už si s ní nechtěli dělat starosti... Tak jí dali na jediné možné místo... Kde dostanou alespoň menší obnos peněz... Na jatka... Pro Rymal si přijel přepravník ve kterém se mačkali už tři koně... Cesta byla děsivá... Koně se na sebe mačkali, řechtali a zmatkovali... Když přijeli na místo koně jednoho po druhém vyvedli z přepravníku... Rymal se porozhlédla po okolí... Byl to velký pozemek na kterém stálo hodně budov... Nedaleko byla kovová ohrada ve které byli namačkané krávy... Křik zvířat se ozýval celým areálem... Koně kteří cestovali s Rymal se báli, vzpínali se a snažili se utéct, ale pracovníci s jatek neměli v plánu upustit vodítko... Koně se smýkali a lidé je i Rymal dotáhli do jedné z budov... To bylo naposledy co se prošli po venku... Venku kde pro některé existuje volnost a kam koně patří... Vzduch šel cítit po krvi a byl těžký až nedýchatelný... Ostatní koně odvedli jinam a Rymal zůstala sama... Bála se co s ní bude, ale věřila že už bude konec jak tehdy říkala duše koně bude volná a bude jí odpuštěno... I tak měla obavy, že její utrpení bude trvat než zemře... Co když by jí vzhůru nohama pověsili na hák a za živa rozřezali... Co kdyby jí umlátily nebo zavřeli mezi ostatní zvířata čekající na popravu a nechali jí hladovou... Její starosti odpadli když viděla přicházet muže se střelou zbraní... Rymal se podívala smrti do tváře... Když jí byla zbraň přiložena k hlavě... Vzpomněla si úplně na všechno... Jak chtěla koně když byla malá holka... Až po svůj druhý život... Nevěděla který byl horší... Být mučitelem? Nebo být ten koho mučitel mučí? Rymal zvedla oči a pohlédlal na muže... Ozvala se rána a pak... Už nic... Ocitla se na nepopsatelném místě ani tma ani světlo a hrobové ticho... Neslišela nic ani takové to šumění v hlavě způsobeno prouděním krve... Necítila tělo... Ani koňské ani lidské... Vnímala se jako by byla jen nějaká hmota která nemá tvar... Nevěděla kde je nahoře a kde dole... Ale věděla že je to osvobození... Nicota se změnila v temnotu... Rymal se pořád cítila stejně bez fyzické schránky... Byla z ní duše, ale měla už nějaký tvar... Byla bílá a průhledná a zářila svou aurou... Vypadala stejně jako duše koně která k ní kdysy promlouvala... Před sebou viděla tři sloupy... Šla k nim prošla mezi nimi a zpatřila tam dívku... Lidskou bytost kterou Rymal už dávno nebyla... Fyzicky ani psychicky... Bylo jí jasné proč tam je spoutaná vlastní myslí... Litovala že na jejím místě nesedí Silvie... Ale její čas příjde už brzy... To se již Rymal bude prohánět v nekonečných pastvinách a konečně se bude mít dobře... Tak jak si zaslouží... Pro Silvii to bude znamenat teprve začátek toho všeho... Osvobozená duše přišla k dívce podívala se na ni a řekla: ,,Je tohle to co jsi chtěla?".............................................

Příběh vznikl na základě přehlížení bolesti koní a jejich zneužívání. Koně jsou jedna z nejvíce týraných zvířat na celém světě. Proč jsou asi někteří koně zlí? Proč se snaží jezdce zbavit, nebo na něj dokonce útočí? Odpověď je jednoduchá a inteligentní člověk to pochopí... Dobrý jezdec by měl v prvé řadě umět myslet jako kůň a naslouchat radši koni, něž nějakým idiotům, co si myslí, že všechno dělají správně. Krutost, udidla a zlomení ducha koně patří do minulosti, a tak by to taky mělo zůstat. Je jiná doba a věci by se měli zlepšit. Příběh není zdaleka tak děsivý pro lidi, jako pro koně a popisuje jeho pocity a průběh toho, co se mu děje, aby si to někteří bezsdcí jezdci mohli konečně představit.
Konečně jsem dopsala knihu, tato kapitola má 895 slov i s tímhle samozřejmě moc vám děkuji že vás tento příběh doufám bavil a že mě ho bavilo psát... Mějte se pěkně a zase udalší knihy 😉👋...
Zdroj: YouTube (tato kniha není ode mě, ale já jsem jí přepsala na wattpad z jednoho videa z YouTube. Kdyby jste se chtěli podívat jak se jmenuje tak se jmenuje: ,,Creepypasta: Život koně" a je to od jedné holky, která se jmenuje: ArNika Luna)