My Friend, My Bro [DOKONČENO1/2]

/14/

Vyběhl jsem ven, rozhlédl se po okolí a odběhl pryč. Přiběhl jsem na ulici a utíkal městem dál, chtěl jsme běžet co nejdál to šlo ale pak jsem si uvědomil že nemám důvod utíkat a zastavil jsem se, nadechl jsme se a rozhlédl se kolem sebe, kousek dál ode mě jsem uviděl takové menší květinářství. Přišel jsem až k tomu domů a podíval se nahoru nad vstupní dveře, byla tam veliká cebule a na ní velikým písmem napsáno ,,Sally's flower shop" vešel jsme dovnitř ale nikdo tam nebyl, teda až je jednu starší paní ,,Zdravím, vítám tě v mém květinářství, jmenuji se Sally a tohle je moje květinářství, co potřebuješ?" Zeptala se mě tě žena co seděla u proutěného stolu a popíjela čaj ,,Dobrý den, máte modré růže?" Zeptal jsem se a Sally odpověděla ,,Ano máme a pro koho jsou jestli se mohu zeptat?" ,,Emmm... Jsou pro mého přítele, který... Proč to vlastně chcete vědět?" Změnil jsme najednou větu na otázku ,,Ale chlapče, já se ptám každého, kdo si sem chodí kupovat moje květiny, abych věděla že jsou vždy v dobrých rukách" řekla starší paní a usmála se ,,Nebojte budou a když to chcete vědět tak já vám to teda řeknu. Není to ani rok co můj přítel zemřel a až teprve teď jsem se z toho vzpamatoval..." Řekl jsem a sklopil zrak ,, To je mi líto" řekla ta žena a dodala ,,Chviličku tu počkej hned jsem zpátky" a odešla. Chvíli jsme tam stál a rozhlížel se okolo a najednou přišla ta žena s košíkem plným modrých růží ,,Tak taky jsou, vyber si kolik chceš" řekl a podala mi ten košík, vytáhl jsem z něj tři nejhezčí a Sally se mě zeptala ,,A jak se jmenoval?" ,,Ryan" odpověděl jsem a usmál se ,,Ty jsi ho asi doopravdy miloval, že ano?" Zeptala se ,,Ano a moc, byl to ten nejúžasnější člověk, kterého jsme znal a miloval" odpověděl jsem a začal vytahovat peněženku ale když to ta žena viděla řekla ,,Víš co, ty růže jsou zadarmo" ,,Ne to nemůžu, musím vám za ně zaplatit" ,,Ne opravdu, to nic není, vezmi si je a běž" ,,Dobře a děkuji" poděkoval jsme a vydal se ke dveřím ,,Nashledanou" pozdravil jsem a višel z obchodu a utíkal směr hřbitov.

Doběhl jsem před tu velikou bránu a vstoupil dovnitř. Prochazel jsem e po hřbitově a hledal ten hrob. Když už jsme ho konečně našel, nadechl jsme se. Postavil jsme se naproti a začal jsme vzpomínat. Vzpomínal jsem na mě a Rye a jaké to bylo když ještě žil a najednou mi po tváři stekla další slza ,,Nikdy na tebe nezapomenu a vždy tě budu milovat ať se děje co se děje" řekl jsme do ticha a položil růže na jeho hrob, otočil jsem se a odešel...