Police or mafia 2

2

„Nemám tam letět s tebou?" Zeptá se Mike. „Ne. Nebyl by to dobrý nápad" zavrtím hlavou a dívám se na obrazovku počítače, kde je fotka Justina z bezpečnostní kamery.

„Neměla by jsi tam jet sama." Zamumlá opět. „Zvládnu to" ujistím ho. „To říkala i Claire, když odjela s Ali do Kanady" v jeho obličeji se objeví bolest. „Třeba se ti podaří je ještě najít" pohladím ho opatrně po rameni. „Je to deset let. Deset let. Naposledy jsem o nich něco zjistil před devíti lety, ale to nemuseli být ani ony. Jsou pryč" poslední slova zašeptá. Je mi ho tak líto. Když mi ukazoval fotky jeho dcery a jeho manželky, chtělo se mi brečet. Je to tak smutné.

„Moc mě to mrzí" vydechnu souscitně. „No co se dá dělat" promne si své oči a já ho pevně obejmu. Mike chvilku váhá, předtím než své paže ovine kolem mého pasu.

„Dal bych všechno za to, abych je mohl aspoň naposledy obejmout" zamumlá a pevněji mě v obětí stiskne. „Já vím, že jo" vydechnu a zavřu oči. 

„No to je jedno. Teď musíme vyřešit tebe a Mexiko" odtáhne se a zamyšleně se podívá na obrazovku počítače a potom na mě.

„Pojedu tam" rozhodnu se. „Seš si jistá?" Pozvedne obočí. „Ano. Chci ho vidět, potřebuju ho vidět" myslím si, že se ze mě stal oficiálně blázen. A Harry měl kdysi pravdu. Měl pravdu v tom, že se k Justinovi budu chtít vrátit. Nedokážu bez něho zkrátka žít, nejde to.

„Tak dobře, ale nech mi ti pomoct" vezme do ruky mobil a já se na něho zvědavě podívám.

„V Mexiku mám bratrance. Carlose Lopéze. Zná Mexiko jako svý boty. Zavede tě na místo a postará se o tebe."

„To není potřeba." Myslím si, že je to až zbytečně přehnaný. Je to od něho milé, ale nechci otravovat zbytečně jeho bratrance.

„Je to potřeba Sam. A mu to vadit nebude. Na víc v Mexiku žije celý život. Nedopustím aby se ti něco stalo"

„Tak dobře" souhlasím s ním nakonec. V Mexiku jsem nikdy nebyla a budu klidnější, když tam bude někdo semnou.

„Nemusíš mít strach. Carlos je nejvíce přátelský člověk, kterého znám, ale zároveň nemá slitování s lidmi, kteří ublíží jeho známým. Budeš v dobrých rukou" Nevím co bych si bez Mika počala. Stal se mi tak dobrým kamarádem, což nebylo jednoduché poté věci s Tylerem. Trvalo dost dlouho než jsem mu začala věřit.

„Děkuju moc" vydechnu „Za málo" usměje se na mě.

Další den sedím už v letadle a začínám uvažovat jestli je tohle vůbec dobrý nápad. Mám tolik otázek. Co když mě nebude chtít vidět? Co když mě nepozná? Co když mě bude ignorovat? Mám strach, že nakonec zpanikařím těsně před tím než ho budu moct vidět a odletím zpět do Texasu. Je tady tolik obav, že nedokážu myslet na nic jiného.

Po pár minutách se letadlo konečně odlepí od země a my vylétáme. Po zbytek cesty přemýšlím jenom nad Justinem a taky nad Carlosem. Vůbec toho chlápka neznám. Mike mi o něm řekl, že je mu 30 let a že je 2x rozvedený a má 3 děti. Povídal mi o něm jenom dobré věci, ale taky se zmínil, že jednu dobu lítal v drogách a sám byl krátkodobě členem jednoho gangu, ale teď už je 6 let čistý a stal se z něho podnikatel.

Ani se nenadám a už vystupuju z letadla. U východu si všimnu muže, držící papír s mým jménem. Hned mi dojde, že to musí být Carlos. Dříve než se k němu rozejdu si ho trochu prohlídnu. Je vyšší a hned na pohled vysportované postavy. Na tváři má menší porost vousů, což se k němu naprosto hodí. I když má na hlavě kšiltovku, je mi jasné, že jeho vlasy jsou tmavé.

S mírnou nervozitou k němu pomalým krokem dojdu. „Samantha?" Zeptá se Španělským přízvukem. „Ano" odpovím a mu se hned na tváři objeví úsměv.

„Buen día Samantha. Rád tě poznávám" pozdraví mě a natáhne ke mě ruku jako gesto k seznámení. „Já tebe také" usměju se a jeho ruku příjmu.

„Ukaž, já ti to vezmu" převezme ode mě menší kufr, ve kterém mám potřebné věci. „Gracias" poděkuju mu Španělským jazykem. „Je to jediné slovo, které umíš Španělský co?" Zeptá se mě mírně pobaveně. „Jo" zasměju se. „Chápu" taky se zasměje. Jak vidím tak Mike nepřeháněl s tím, jak je přátelský. Vůbec bych ho netipla, že by mohl být někdy mafián.

Rozejdeme se k jeho autu a mezitím se mě ptá na Mika. Odpovídám mu upřímně a líbí se mi, že se o něho tak zajímá. Neviděli se rok a můžu poznat, že Carlosovi chybí.

„Tak kam to bude jako první?" Zeptá se, když vyjíždíme z letiště. „No tak první asi do nějakého hotelu" odpovím mu.

„To vžádným případě seňorita. Nenechám tě přespat v hotelu. Budeš u mě. Mám velký dům, ve kterém jsem po většinu času sám"

„To není nutné Carlosi. Nechci ti překažet nebo tě nějak otravovat" nechci mu přidávat zbytečně další starosti. „Nepřekažíš Samantha. Budu jenom rád. Do žádnýho hotelu nejedeš" trvá na svém. „Dobře tak moc děkuju" jsem mu vážně moc vděčná.

„A koho, že se tady snažíš najít?" Krátce se na mě podívá. „Justina Biebra" odpovím a jeho tvář najednou ztuhne. Nic neříká, což mě trošku znervozní. „Proč by si se snažila najít Justina?" Odpoví po chvilce, ale plně se věnuje řízení. „To je na dlouho" myslela jsem, že mu Mike všechno řekl, ale jak vidím tak asi ne.

„Ja přece vím, že jsi ta unesená holka, ale nenapadlo by mě, že ho chceš najít"

„Jak to víš? Mike ti to řekl?"

„Ale prosím tě Samantha. Kdysi jsem sám byl v jednom gangu, což ti Mike určitě řekl, věci se šíří rychle mezi mafiány. Na víc Justina znám osobně" krátce se na mě podívá „Znáš?" Nevím jestli bych vůči tomuhle měla být vůbec překvapená.

„Samozřejmě. Několikrát jsme spolu obchodovali, ale nikdy jsme nebyli nějak. Nevím jak ti to vysvětlit. Prostě jsme mezi sebou nikdy neměli moc přátelské vztahy" vysvětlí mi.

„Ale nedává mi moc smysl, proč se ho snažíš najít. Když jsem slyšel, že tu svou unesenou holku pustil, byl jsem překvapený. Většinu holek vždycky rovnou zabil, ale tebe ne. Na víc když tě unesl 2x"

„Ja nevím. Prostě mi chybí. Vím, že to zní možná hloupě, ale je to tak. Zažila jsem s ním pár let a teď si nedokážu představit život bez něho. Třeba změnil svůj názor a taky mu chybím. Vím, že mu chybím"

„Chápu tě Samantha, ale měla by jsi něco vědět. I když už jsem s mafií před lety skončil pořád se ke mě dostávají občas nějaké ty drby" zvědavě se na něho podívám. Nevím kam tím míří.

„Zkrátka, když tě Justin pustil, hrozilo ti nebezpečí. To bylo jasné. Existovalo tolik lidí-nebezpečných lidí, co se chtěly Justinovi pomstít, ale Justin kolem tebe najal své lidi, aby tě chránili" jsem celkem zaskočená, z toho co mi teď Carlos řekl.

„Co že? Jaké lidi?" Neuvědomuju si, že bych kolem sebe někdy spatřila někoho podezřelého.

„Ja nevím. Tak třeba tvá domovní není obyčejná domovní. Tvůj pošťák není pravý pošťák. Měla jsi kolem sebe lidi, kteří tě chránily, ale nemohla sis toho všimnout. Vypadají jako všichni ostatní. Dával na tebe pozor Samantha" jsem šokovaná a zároveň mě to trochu těší? Měl o mě starost i potom co mi dal svobodu, ale jak vůbec zjistil, že žiju v Texasu? To pro něho, ale asi nebyl velký problém to zjistit.

„Takže teď musí vědět, že mám namířeno sem ne?"

„Možná ano a možná ne. Já vážně nevím, ale myslím si, že to neví. Ti lidi tě jenom ochraňují, ale nešpehují jako takhle. Nezajímá je, kde pracuješ, co děláš ve svým volnu, ale jenom aby se ti nic nestalo. Na víc Justin vyhlásil všem gangům, jestli ti někdo zkusí jenom ublížit vyvraždí celou jejich rodinu a tak. Vsak to znáš"

Omluvte prosím chyby ❤