Police or mafia 2

6

„Tak co budeš dělat teď?" Zeptá se mě Carlos po cestě k němu domů. Jedeme asi 15 minut od místa, kde jsme se střetli s Justinem. „Dnes už odletím domů a budu se snažit jít dál" odpovím mu s pohledem upřeným ven. „Dneska neodjížděj. Je pozdě a bůh ví, kdy ti letí další letadlo" pohled přesunu k němu a pousměju se.

„Dobře, pojedu zítra" nakonec s ním souhlasím. Hlavu si opřu do sedačky a zapnu rádio. Musím na všechno pořád myslet. Nic z toho nedává nejmenší smysl.

„Kurva" zamumlá Carlos a já se na něho zvědavě podívám. Pohled má upřený na zpětné zrcátko a křečovitě drží volant. „Co se děje?" Nechápavě se podívám za sebe, kde uvidím jet černého Range Rovera, ale nic jiného co by nás mělo znepokojovat nevidím.

„Mám pocit, že nás sledují." Přidá plyn a tím auto ještě zrychlí. „Proč by nás-" nestihnu to ani do říct, když auto, které celou dobu jelo za náma, do nás nabourá. Naše auto se dostane do smyku a já jsem nucena vykřiknout. Carlos prudce škubne volantem a tím auto dostane zase do normálu.

„Kurva" zařve Carlos a rozzuřeně praští do volantu. Pořád dokola se dívám za sebe, abych zkontrolovala dění.

„Nejsou za náma" oddechnu si a s úlevou se opřu zase do sedačky. Carlos se jedním okem koukne do zpětného zrcátka a při zjištění, že za námi nikdo nejede, se uvolní.

„Co to sakra bylo?" Zeptám se a porozhlédnu se po okolí, kam jsme to vůbec stihli odbočit. Projíždíme nějakým starším městě, které vypadá opuštěně. Domy hned na pohled vypadají staře a taky neobydleně. Popelnice u kraje cesty jsou rozsypané a celkově ulice vypadají neudržovaně. Z tohohle místa nemám zrovna dobrý pocit a nahání mi husí kůži.

„Ja nevím, ale podle mě to nebyla jen nehoda" auto zastaví na semaforu, která ukazuje červenou. Semafor sám o sobě vypadá na rozpadnutí, a proto mě překvapuje, že vůbec funguje.

„Co je tohle za místo?" Zeptám se ho. Nemám z tohoto místa dobrý pocit. „Opuštěné město. Asi před 10 lety tady byla mafiánská válka"

„Mafianská válka?" Pozvednu obočí a Carlos se na mě podívá „Ano. Mafiáni z Mexika válčili o tohle území. Bylo tady zakopané zlato a každý ho chtěl dostat. Bylo tady zabito hodně lidí. Teď tady žijí už jenom bezďáci a feťáci" už chápu proč z toho města mám husí kůži.

„Byl jsi tady taky?"

„Cože?" Nepříjemně s sebou trhne a odvrátí ode mě pohled. „Jestli jsi tady taky šel válčit" upřesním otázku.

„Já jsem tady žil Samantha. Proto jsem se potom stal mafiánem" v jeho očích uvidím bolest. „Zabili celou mou rodinu" vydechne a na moment se zadívá na rozpadlé domy. „To mě mrzí" vyslovím upřímně a jemně se ho dotknu ramene. Carlos přesměruje svůj pohled na mě a pousměje se. „Už je to dávno. Jsem s tím smířený" nejistě se na něho usměju. Vážně nevím jak se v takových situacích mám chovat.

„Kurva ty semafory asi nefungují" zavrčí Carlos a ještě zkontroluje semafor, který stále ukazuje červenou. „Stejně to vypadá, že tady nejezdí žádné auta" zkonstatuji. Za tu dobu, co jsme vjeli do města, ani jedno auto kolem nás neprojelo.

„Všichni se snaží tomuto místu vyhnout" jsem celkem překvapená, že mu nedělá problém tady být, potom všem co se stalo jeho rodině. Co se stalo mu.

„To seru. Beztak nefungují" stoupne na plyn a rozjede se do křižovatky, což byla obrovská chyba. Hlasitě zákřičím, když se auto z mé strany míří přímo na nás. Carlos se snaží s tím něco udělat, ale stane se to všechno tak rychle. Během vteřiny ucítíme velký naráz a naše auto se o několik metrů posune dál.