Číslo 98

Kapitola třetí. - Nizozemština a Dyrehavsbakken

  „Zmrzlinu?" Vzhlédla Kája směrem k chlapcům, kteří stále stáli v uličce a pobaveně nás dvě pozorovali. „Tak to jooo!" Rozzářila se jako tříleté dítě u vánočního stromečku a začala ze mě slézat dosti nevybíravým a pro mě bolestivým způsobem. „Karolíno, ty jsi jako vorvaň!" Zamručela jsem bolestivě když ze mě slezla. Vyskočila jsem na nohy, načež Kája odešla ze svého kufru a začala se přehrabovat v oblečení. Když konečně vytáhla kousky, které se jí líbili, otočila se na kluky a založila si ruce na prsou. „Pět minut ano?"

Po těch slovech kluci vyšli na chodbu a zavřeli za sebou dveře. Kája se začala okamžitě převlékat a já jsem mikinu vyměnila za obyčejnou džínovou bundu, kterou jsem si vzala hned z vrchu kufru. Jak se dalo očekávat, pět minut to rozhodně nebylo. Kája ještě několikrát změnila všechno oblečení, které měla na sobě a poté dalších pár otravných minut strávila zavřená v koupelně a broukajíc si písničku od Seleny Gomez. 

Vyšla jsem proto na chodbu. Kluci tam seděli v křeslech a znuděně se dívali do obrazovek mobilů, které jim osvětlovaly obličeje jako svatozář. „Vážně bych chtěl někdy vědět, proč to všem ženským tak dlouho trvá? Vždyť stejně vypadají naprosto stejně když vyjdou z té koupelny.." Postěžoval si Dominik a zastrčil si mobil do kapsy mikiny. Když mě spatřil, spokojeně se usmál jako sluníčko na hnoji a postavil se. „Myslím, že Kája za chvíli přijde" Oznámila jsem jim a svalila se na místo, které doposud obsazoval Dominik. A opravdu má slova byla pravdivá, Kája za dvě minuty vyšla z pokoje a s broukáním došla až k nám. „Můžeme!" Zvolala nadšeně, vzala mě za ruku a dotáhla mě až k výtahu. 

Počkaly jsme ještě na kluky, kteří se pomalu sesbírali a také se došourali do výtahu s mramorovým potiskem uvnitř. „Víte, kde je ta zmrzlina?" Zeptala jsem se jich čistě teoreticky, jelikož ani jeden z nich nevypadal na to, že v Kodani před tím byl. „Máme google mapy... a když ne, moje nizozemština je oslňující" Pronesl hrdě Dominik. Martin si přitom jen odkašlal. „Tady se mluví, ale dánsky ty inteligente" ušklíbl se na něj a pobaveně cukl koutky směrem k Filipovi, který se smál v rohu opřený o jednu zeď výtahu. 

„Ty mi taky pořád musíš kazit mou image, že Martine?" Zamračil se na něj ublíženě Dominik. Naštěstí v tu chvíli už výtah cinkl a dveře se otevřely u recepce. Naše skupinka pěti lidí se vydala pomalu, ale jistě za pomocí mapy na mobilu do centra města. Jak se dalo čekat, náš navigátor Dominik nebyl až tak oslňující jak si myslel a několikrát jsme se ztratili v bočních uličkách a kdyby jste byli někdy v Dánsku, tak by jste věděli, že boční uličky nejsou to nejlepší místo pro nezkušené turisty. 

Filipovi tam jeden obchodník málem prodal pět andulek a Martin zase na hotel málem táhl velký arabský koberec. Přeci jen jsme se, ale dostali konečně k jednomu cukrářství, ve kterém mluvili i plynně anglicky, takže jsme se nemuseli dorozumívat pomocí překladače a onoho hlasu té milé paní, která z něj ty přeložené věci čte. Každý jsme nakonec spokojený se zmrzlinou v ruce rozešli poklidným tempem po chodníku dále. „Takže vy teď budete hrát se Slovenskem, že?" Zeptala jsem se jich a všichni sborově přikývli. 

„V neděli potom se Švédskem, to bude těžší" Pronesl Filip a prohrábl si vlasy, tak aby mu nepadaly do tváře a tudíž i do zmrzliny. „Není to náhodou zábavní park?" Zvolal najednou nadšeně Dominik s jiskřičkami v očích. A opravdu. Mezi alejí stromů, které se tyčily do výšky byla velká žlutá cedule s ještě většími červenými písmeny, na kterých bylo napsáno Bakken. Mohlo nám dojít, že to v dánštině bude něco jako zábavní park, jelikož už z dálky byly slyšet nadšené zvuky lidí, hlasitá hudba a ve vzduchu se vznášely pestrobarevné balónky. 

„Na to nemůžete říct ne.." podíval se na nás prosebně Dominik a nadšeně se začal pohupovat.„Jo.. Bude to zábava!" Zvolala nakonec i Kája a rozeběhla se společně s Dominikem dovnitř. Nám třem nezbývalo než je následovat. U pokladny jsme si zaplatili lístky a začali jsme se rozhlížet po těch dvou, kteří už jistě stáli ve frontě na jednu z atrakcí. 

  „Však oni nás najdou" řekl nakonec bezradně Martin po pár minutách strávených hledáním.„Dívej, tam je Neči. Tak půjdeme za ním" dodal ještě Filip a oba dva se rozešli ke stánku, kde se vystřelovaly ceny. A tak mě v tu chvíli nezbývalo než se k nim přidat, jelikož jsem nechtěla zůstat uprostřed parku sama.„Co ty tak sám?" Zeptali se kluci a poplácali ho po zádech jako kdyby se neviděli nejméně dva týdny.„Nejsem tu sám, jen mi ostatní zmizeli pro jídlo" pousmál se a vzal si od paní ze stánku vzduchovku. 

  „Schválně kdo je lepší střelec Martine." Pronesl sebejistě a podal mu druhou zbraň.„Kdo vystřílí více růží tady Bětce, tak vyhrává!" Zvolal úkol a začal mířit. Pobaveně a přitom udiveně jsem pokývla hlavou a oba dva jsem sledovala. Byli lepší střelci než jsem čekala. Za tu chvíli se mi ve dlani nakupilo před dvacet papírových růží a k tomu nakonec jsem dostala i medvěda od té milé paní, která byla udivena výkony obou střelců. 

„To jste nemuseli." Zasmála jsem se nakonec, když jsme byla obtěžkána všemi těmi věcmi a snažila se je všechny udržet v náručí bez toho aniž by mi popadaly. „Prosím tě. To byla maličkost.. Navíc, jsem dokázal že střílet umím lépe." Vyplázl Neči na Martina jazyk a hrdě se poplácal na hrudi. Martin na to odpověděl jen protočením očí a zavrtěním hlavy. I tak, ale bylo vidět, že i jeho onen souboj náramně pobavil. „Nerad vám kazím zábavu, ale za půl hodiny jsou čtyři hodiny, takže by jsme už měli jít pokud nechceme dostat zprda od trenérů. Už teď nás určitě musí nesnášet za ty pazvuky v autobuse." Zazubil se na nás Filip a zastrčil si ruce zpátky do kapes mikiny, tak aby mu nebyla zima. 

  „No tak dobře..." Usvolil se Martin a rozhlédl se.„Ale co Kubalda a Kája?" Podíval se na mě jako kdybych za oba byla zodpovědná. Sama jsem se rozhlédla kolem sebe a nakonec jsem znovu skončila pohledem na něm.„Já jí napíšu, pokud mi to někdo podržíte" kývla jsem hlavou směrem k věcem v mé náruči. Všichni tři se okamžitě nabídli a každý mi vzal něco, tak, že jsem nakonec měla prázdné ruce. 

Napsala jsem Káje krátkou zprávu a poté jsme se vydala společně s ostatními zpátky na hotel.