Konec; 7. Přiznání

404 15 0
                                    

Když jsem se probudila,bylo něco nad ránem. V Bradavicích jsme se od toho odpoledne neukázali. Ani jeden z nás.

Otočila jsem se a hlavu si podepřela loktem.
Něco se ve mě změnilo.
Dokátala jsem si totiž při pohledu na Siria určitou věc připustit.

Ležel na posteli přikrytý peřinou. Měl nahý hrudník,na kterém se rýsovaly svaly a pevné ruce podél těla. Ležel na boku směrem ke mě a vlasy mě rozházené do všech stran. Klidně spal.

A já si konečně přiznala jednu věc.
Miluji ho...

Ulevilo se mi.
Ulevilo se mě samotné.
Protože tehdy jsem pochopila,že lidé sice přichází a odchází,ale já chci být sama sebou.
A jindy než TEĎ na to čas vážně nebude.

Co se skrývá..? [DOKONČENO] Kde žijí příběhy. Začni objevovat